Zapadákov

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)

Absolutní svoboda takových normálních zabijáků - Kita, který mohl být čím chtěl, ale přál si být zločincem a rozmarné Holly, zbavující se odpovědnosti pasivním přihlížením... Vzrušující záběry, zneklidňující hudba, zajímaví herci... prostě slušný Malick i čtyřicet let later tomu... (17.12.2013)

Malick lyricky banalizuje americké mýty svobody, rebelských psanců i mladé lásky a staví je tváří v tvář přízemnosti násilí i nezměrnosti všehomíra. Jeho báseň pomíjivosti stojí na neokázalých kontrastech - prázdnoty ikon oproti věčnosti, přemíře slov bezvýznamných vůči mlčenlivé oslnivosti světa, krutost bez zlovolnosti, snaze otisknout se do historie blednoucí vůči apatické lhostejnosti času. Celé dílo pak lemuje motiv nevinnosti, potažmo naivity, a to nejen ve smyslu lásky, ústředních postav a jejich pohledu na svět, ale také samotné Ameriky, chráněné v době děje neotřesitelnými legendami, které ale v době vzniku filmu už dávno padly. A přitom Malick usiloval o to zasadit film do snového bezčasí oproštěného od konkrétní doby, byť se k času v mnoha detailech a liniích vztahuje. Podobně také navzdory tomu, že usiluje o odromatizování a přesah vůči všem legendám o milencích na útěku ve spirále násilí, se "Zapadákov" paradoxně sám stal mýtem, na který navazují další takové příběhy, navíc vyloženě dobově definované - obzvláště to platí o dvojici děl podle Tarantinových scénářů "Takoví normální zabijáci" a "Pravdivá romance" (druhý z nich vyloženě Malickův film cituje v hudebním motivu). Na druhou stranu Malick, který svou tvorbu zasvětil vyjadřování totožných motivů napříč různými příběhy, sám moc dobře ví, že některé příběhy nelze než opakovat a tím dokládat jejich nadčasovou platnost. (18.04.2023)

"Takhle to mělo vypadat ?? A to je jako všechno ?? Nechápu, co na tom všichni maj !!" - "Mě se neptej !!" - "No, aspoň že už to mám za sebou.." ;) Kdyby záleželo na mně, přál bych si, aby Terrence Malick po natočení svého majstrštyku Badlands, který už alespoň z mého pohledu nikdy nepřekonal, skončil, a já bych tak o něm, spirituálním experimentátorovi, alespoň neztratil iluze, protože právě tímto snímkem překvapivě střídmý Malick nechce říct hrozně moc, aby nakonec neřekl vůbec nic, jak bývá v jeho případě zvykem, ba právě naopak !! Malick divákovi předkládá příběh volně inspirovaný skutečnými událostmi, řáděním Charlese Starkweathera a jeho přítelkyně Caril Ann Fugate, které otřáslo Spojenými státy v padesátých letech minulého století, přičemž vše sledujeme z pohledu dospívající dívky Holly Sargis v podání Sissy Spacek, která se zamiluje do asociálního násilníka Kita Carrutherse.. Holly v roli naivní vypravěčky i s pomocí spousty romantických klišé posouvá velmi zvolna plynoucí příběh dál, zatímco divákovi poodhaluje okolnosti a naznačuje vývoj od počátku ztraceného vztahu, aby si nakonec úsudek o tomto silně nadčasovém dramatu, je jasně patrné, že Mallick trvá na dobově těžko začlenitelném příběhu, jedné lásky, dvou dětí smýkaných složitou dobou a jejich hledání sebe sama vytvořil sám, zde tedy Mallick rovněž naznačuje, jakým směrem se bude časem jako režisér ubírat !! Martin Sheen, často mě napadá jak neskutečně si jsou s Charliem podobni, jako parafráze Rebela bez příčiny, opravdu doslova, a to nejen co se týká vizáže, i mladičká Sissy Spacek, která se mi zde zdála neskutečně sexy, si skvěle sedli a odvádí parádní herecké výkony !! Skvostný naprosto dokonalý soundtrack George Tiptona spolu se zdánlivě až nesouvisející symbolikou dokonale zesilují až transcendentální zážitek silně lyrického snímku s naprosto všedním poselstvím o hledání vlastní pohádky.. (08.10.2013)

Malick zfilmoval tento cynický příběh až příliš cynicky, takže Kitova emoční prázdnota je bohužel transformována do divákovy emoční prázdnoty, což je u takového filmu jen těžko akceptovatelné. Zábavu si tady moc neužíváme (jako u zde zmiňovaných Takových normálních zabijáků), takže bez jakéhokoliv pocitu pohoršení na Badlands asi velmi brzo zapomenu. 69% (14.06.2015)