The Witch in the Window

Já už se na to ale fakt zvysoka vyjebu...pokaždý jak mrknu na horor, co má v názvu magický slovíčko BITCH ééé WITCH, tak je to nebetyčná píčovina u který akorát hystericky brečím v koutě žalem nad umírajícíma mozkovýma buňkama a prosraným časem. Viděla jsem The Witch - píčovina, Prokletí čarodějnice - kundovina a teď The Bitch in the Window - sračka. Ve filmu jsem byla nucená sledovat prapodivnej vztah otce se synem, kdy tatík je labilní a synek debilní, takže k sobě pěkně pasujou. Po zjištění, že maj v baráku Ježibabu, je nenapadne nic lepšího, než v baráku dál setrvávat, aby mohli s řevem z baráku zdrhat, pak se do něj vracet, opět s řevem zdrhat a zase se vracet jako nějakej posranej bumerang. Čarodějnice buď má utaženou gumičku ve vlasech nebo zrovna sere páč má neustále vyvalený kukadla a místo hrůzy budí smích, lítost nebo prostě nasrání. Když už se ,absolutně náhodou, jedna scéna povede tak to rejža spolehlivě zazdí zblitkem. A pokud je čarodějnicí stará bába, co denně čumí z okna, tak jich kolem mě bydlí asi dvacet, takže buď jsem nechtěně uprostřed sabatu, nebo jich je na světě kurevsky moc. (30.11.2018)

Duchařina na trochu jiný způsob, který asi většina horrorových milců neocení. Je to film pomalý (zdlouhavý), poloamatérský (mizerně napsaný i zahraný), nízkorozpočtový (look inscenace ČST z osmdesátek), s nevýrazným otcem (nekňubovitý vocas) a nepřesvědčivým synkem (drzý panovačný spratek), s jemně melancholickým a dušezpytným dějem (nuda k po..ání a fůra keců okolo a o ničem). Já ale oceňuju i velepříjemnou klasickou komorní hudbu a hlavně v druhé půli několik opravdu hodně mrazivých momentů, které mě vzhledem k předchozí uspávačce hodně příjemně překvapily a kvůli kterým nakonec zaokrouhluju nahoru. (07.12.2018)

Dosavadní filmy Andyho Mittona mě vždy nudily, ale tentokrát se alespoň za mě trefil. Aneb jak pojmout profláklej haunted house subžánr originálně i za mrzkej peníz. Bavily mě postavy, které se chovají vždy trochu jinak než v obdobných filmech, bavilo mě hledat přízrak čarodějnice, která kolikrát jen tak postává kdesi v záběru, aniž by režisér měl potřebu na ni upozorňovat halasnou lekačkou. A bavil mě i příběh, který se nakonec vyvine v překvapivě emočně fungující drámo s jedním moc pěkně zrealizovaným mrazivým twistem. Možná film není natolik divácky vděčný, aby dostal Mittona v širší známost, nicméně jako ukázka nezávislé žánrové filmařiny je skoro perfektní. (26.10.2018)

Priemerná dráma a priemerný horor. Vzťah medzi otcom a synom s prvkami desivej atmosféry nebol síce na zahodenie, ale nič unikátneho od filmu nečakajte. Na druhej strane ide o zaujímavý experiment, ktorý do klasického haunting house hororu skúša zakomponovať vzťahovú drámu. Vo výsledku nejde o žiadnu extra záležitosť, ale uminimálne o sledovateľnú jednorázovku. (14.12.2018)

Poslabší psychologické drama s hororovým pozadím. Ono o ty hororové prvky vlastně nejde, spíše o uvědomění si nějakých vztahů, sebe, možnosti oběti pro rodinu a takové ty věci. Navíc je to hodně environmentální, nebo jak se to dnes říká, prostě venkov je a má být dobro, město se svým stresem a auty je zlo. Áno? Horor není ve strašidlech ve starých domech, ale ve stresu a hluku velkoměst. K tomu se propracováváme nudných 60 minut, aby přišlo to "velké" rozuzlení. Ani té přírody tu moc není a kameraman byl nejspíše samouk, protože nedokáže ty venkovské záběry komponovat, aby pomohl režisérově myšlence. Takže je z toho žel nakonec tuctový filmeček se sice zajímavou a neotřelou variantou k žánru strašidelných domů, avšak tak nudně a zdlouhavě (a to má film jen 77 minut!) natočenou, že sorry jako. (26.07.2019)