Mandolína kapitána Corelliho

Válečné filmy mám rád, ale tady se stejně jako u filmu Pearl Harbor jedná hlavně o romantiku. Té zde na můj vkus bylo hodně, ale i tak musím uznat, že tenhle film se mi líbil. Skvělí herci a pěkné zachycení historických událostí, které by neměli být zapomenuty (poprava italských ustupujících jednotek). (26.02.2010)

Kdo by řek, že Velšan bude Řek, Španělka Řekyně a Američan Ital, jenž nahodí pohled smutného štěněte baseta, co mu mámu fenu přejela tramvaj a tátu psa nikdy nepoznal a bude to vydávat za herectví.. Cituprázdná romance o lásce a válce na jihu Evropy, která na mou emoční strunu zabrnkala pomíjivě a příště tak raději upřednostním entomologicko-zemědělské drama o italském vědci, který zkoumá vliv jistého druhu hmyzu na spásání řeckých bramborových natí. Hádáte správně, je to Mandelinka kapitána Corelliho.. (27.09.2010)

Za války musíme i z nevinných okamžiků štěstí vytěžit maximum. DIALOG : KAPITÁN GÜNTER WEBER - Heil Hitler. KAPITÁN ANTONIO CORELLI - Heil Puccini. Taková divná odnož války to byla. Taková divná odnož lásky to byla. Takový divný až hezký film to byl. Natočeno podle románu Louise De Bernierese a věnováno tisícům Italských vojáků, kteří byli v roce 1943 na Řeckém ostrově popraveni Německou armádou a Kefalléňanům, kteří zahynuli během poválečného zemětřesení. Válečný příběh lásky dvou mužů k jedné ženě. Ve filmu hrají : Mandras ( Christian Bale ), Pelagie ( Penélope Cruz ), Captain Antonio Corelli ( Nicolas Cage ) nebo Captain Günter Weber ( David Morrissey ). (07.01.2011)

Já si nemůžu pomoct, ale Cage mám jako herce rád. Bohužel, tentokrát to byla Penelope Cruz, které jsem nevěřil vztah ani ke Cageovi, ani k Baleovi. Ale příběh byl krásný, povedení nadprůměrné a celkově jsem vlastně spokojen, příjemný romanťák na čtvrteční večer, když je venku bouřka a vy se celou dobu díváte na krásnou, prosluněnou Kefalonii :) (14.07.2011)

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)