Kreutzerova sonáta

První z Machatého zdrcujících vztahových dramat - vlastně mu na působivostí ubírá jen doba vzniku, první část se odehrává hlavně v celcích, pak konečně přichází Machatého důrwaz na detaily a herecké tváře, i když Byronová opravdu není Ita Rina, takže se hlubší ztotožnění nekoná. Zajímavé jsou i moderní výtvarné dekorace, které vytvářejí zajímavou atmosféru i pokus o napínavou paralelní montáž. (18.12.2009)

Filmové psychologické drama, místy i s prvky hororu. Pro mě osobně v české němé éře od tohoto významného režiséra hned po "Erotikonu" patrně druhý jeho nejlepší snímek. Film se zaobíral myšlenkou na téma rozvráceného manželství, které bylo ve své podstatě jen upravenou verzí známého a stejnojmenného románu-novely spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Malý spoiler : Při cestě vlakem vypráví hlavní hrdina filmu Pozdnyšev svému příteli o události, která osudově a tragicky změnila jeho život. Po přestěhování se z vesnice do města propadla jeho dosud bezúhonná manželka lákavým svodům a nástrahám nového prostředí a začala být potom svému manželovi nevěrná. Jednoho dne když jí přistihl, navíc silně rozrušenou a to ze sugestivně podmanivých tónů Beethovenovy Kreutzerovy sonáty, tak ji v afektu zavraždil. A třebaže nakonec kdy soud samotného vraha osvobodil, tak se mu neustále jeho hrůzný čin zjevoval před očima a poznamenal ho tak na celý zbytek jeho života.Konec spoileru. Interiéry : Ty se tenkrát natáčely v pražském ateliéru na Kavalírce a také ve Vídni. Režisér a scénárista Machatý potlačil ve snímku typické ruské reálie a zvýraznil tak kosmopolitní charakter dramatu, nevěry a žárlivosti jednotlivých postav vesměs mez obsazení. Progresivní Helllerova kamera byla na svou dobu také velmi novátorská. Vynikající režijní debut který mu později přinesl obrovský a trvalý mezinárodní věhlas a uznání. (28.07.2006)

Machatého návrat do českého filmu po jeho prvním pobytu v Hollywoodu se vepsal do historie domácího němého filmu nebývalou intenzitou. Po filmech z roku 1919, ze kterých je dnes nejznámější Dáma s malou nožkou jakožto debut Anny Ondrákové, se nám autor představil poprvé jako dirigent vášnivých melodramat velkého stylu. Ostatně tento žánr se mu stal osudným stejně jako charakteristickým. Machatý se upsal svému motivu a častokráte sebou stáhl i své hlavní představitelky. Rakušanka Eva Byronová byla první z nich, po té přišla na řadu Slovinka Ita Rina, Češka Magda Maděrová a další Rakušanky Hedy Kiesler a Maria Ray. Mimořádná je také možnost shlédnout ve velké dramatické roli Jana W. Speergera, velikána českého filmu, nebo Máňu Ženíškovou, která v těch letech strmě stoupala na pomyslný vrchol vlastní kariéry. (21.02.2009)

Jeden z nejzajímavějších celovečerních debutů meziválečného období české kinematografie. Po návratu z USA v roce 1922 se Machatý dlouho nemohl k režírování dostat. Důvodem byly špatné poměry v tuzemské kinematografii (vyrobeno 1923 – 17 titulů; 1924 – 10; 1925 – 18; 1926 – 35). Dočkal se až v roce 1926, kdy došlo k oživení výroby. Od začátku chtěl, aby film měl úspěch také v zahraničí. I proto si vybral novelu světově proslulého spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Dalším z důvodů mohla být i její kontroverzní reklama. Její český překlad v nákladu dvanáct set kusů byl zabaven. Už od počátku zde můžeme vidět některé prvky, které provází Machatého po zbytek jeho kariéry a vrcholí Erotikonem a Extasí. Je to práce s neherci (Byronová, Kutina), kdy Machatý spoléhá na svoje režisérské schopnosti vést herce a dává přednost jejich fyziognomii před hereckou zručností. Vidět je to například na scéně, kdy Pozdnyšev sedí se svojí ženou na lavičce v parku. Každý na jiném konci lavičky. Důraz je kladen také na výtvarnou stránku. S tou výrazně pomáhá jeden z nejlepších kameramanů té doby Otto Heller i vídeňské ateliéry. Za nejlepší scénu považuji Pozdnyšeovovu zběsilou jízdu kočárem domů. Skvěle dynamicky sestříhaná. Škoda jen, že na ni nesmyslně navazuje pasivní cesta vlakem a zdlouhavý konec. Celému snímku rovněž dominuje skvělý výkon Speergera. (16.04.2012)

Doplňuji si filmové vzdělání, protože Machatého, jež byl ve své době světovým pojmem (a je jím ve světě prakticky dodnes), není možné ignorovat. Viděla jsem jeho Erotikon, který, a nemůžu se vyvarovat srovnání, byl prostě lepší než Kreutzerova sonáta. Ovšem nelituju času stráveného s tímto filmem. Machatý si vypůjčil Tolstého novelu a zasadil ji do modernějšího prostředí, vybral si ke spolupráci nepříliš známé herce a schopného kameramana Hellera, umně pracuje s motivem nevěry, erotickým dusnem i mizanscénou, rozpracovává filmový jazyk, je netypický a nekonvenční. A k tomu všemu posunul význam literární látky. (04.05.2013)