Joker

Je fajn vidět, že i ve světě superhrdinů lze natočit film prakticky bez superhrdinů, nadpřirozenosti a rychlé akce. Joker těží z divácké znalosti prostředí Gothamu a Batmanova dětství, kdy na těchto základech dokáže vystavět působivé, depresivní drama o zrodu zoufalého šílence. Nevím, jestli si Joaquin Phoenix jde přímo pro Oscara, ale Heath Ledger se rozhodně v hrobě neobrací. 8/10 (24.11.2019)

Pamatujete si, jak v Burtonově Batmanovi řekl při finální konfrontaci na střeše Gothamské katedrály netopýří muž Jokerovi: „I made you, you made me first.“? Lhal... Phillipsova krádež v obchodě se Scorseseho špinavým sedmdesátkovým zbožím budiž vysvěcena účelem. Mezi „midget jokes“ a tóny Guđnadóttir, stahujícími do bažiny deprese, sledujeme rozpad a znovusložení osobnosti, kterou si jako své vlastní monstrum vypěstovaly netečná společnost a nefunkční systém. Dochází k zrození tragické ikony, která při tanci mezi naší lítostí a pohrdáním dospěje k nebezpečné premise, že být slušný a pokorný není nejkratší cesta k pozornosti druhých. Všechen ten přerod a sporná revolta proběhly v komiksovém vesmíru, který už od začátku neměl v úmyslu pohltit Phoenixe, protože dobře věděl, že on pohltí jeho.. K oprávněným chvalozpěvům na herce, který z toho udělal one freak show, mám jen dva poznatky. Pod make-upem v talk show u Murrayho Franklina jsem ani na vteřinu nepoznal, že je to on. To byl prostě Joker! A kdyby se Joaquin místo hubnutí začal chvíli věnovat posilovně, mohl by v nějakém životopisném filmu ztělesnit Sonnyho Landhama. Ten běs v očích tam je.. (17.10.2019)

Ano, v podstatě je to banální a v až překvapivě mnoha ohledech méně sofistikované než jak se to tváří (krom ryze geniálního nápadu se smíchem a finální "relativizace"). Ano, je to v citování/následování scorseseho předobrazů v podobě Taxikáře a Krále komedie až příliš okaté a důsledné, než aby to šlo považovat za klad. Ano, nepřekvapí to průběhem či vyústěním. Ovšem zároveň se nedá popřít, že to co Sher dělá s kamerou, Guðnadóttirová s hučivou (ne)hudbou a především Arthur Fle... Ehm, Joke... Ehm, Phoenix, to dohromady dělá snímek, který znepokojí, zadře se pod kůži a nevyprchá s náběhem závěrečných titulků. A to dokonce i bez omluvné obezličky "v rámci komiksových filmů". Což není vůbec málo. (04.10.2019)

Message světu na podobné úrovni, jakou měl v roce 2008 Stallone v podobě Johna Ramba. Jen s tím rozdílem, že Stallone se nebál ponořit do válečné špíny uprostřed barmské džungle, Phillips se pro změnu ponořil do té městské. S podobnou cílevědomostí, sebevědomím a tahem na branku. Jen trochu více "učesaně" řekl bych. Přece jen Sylvestrův hlavní hrdina je i o té akci a svalech. Joker je čistokrevný freak dobrák, kterému se všichni postaví zády a teprve ultimátní zlo v podobě čisté anarchie a zloby vůči lidem - primárně elitám je to, co mu dodá patřičné palivo k běsnění. Super-aktuální film o současné socio-politické problematice, zabalený v cool retro sedmdesátkovém hávu s několika ikonickými scénami, kdy se jen tak mimochodem bravurně protínají originy dvou velkých DC příběhů. (06.10.2019)

Joker podle mě nepatří mezi filmy, z nichž člověk vychází s jasně uceleným názorem na to, co právě viděl. Phillips s Phoenixem opravdu vykročili mimo mainstream, otázkou ale je, nakolik tenhle odvážný směr ustáli. Jestli čekáte herecký a řemeslný triumf, u něhož milovníci Taxikáře a Krále komedie zamáčknou nostalgickou slzu, tak ho rozhodně dostanete. Jokerovy ambice jsou ale daleko větší a zahrnují velmi aktuální témata ve složitém podání, u něhož je diskutabilní, zda funguje nebo ne. Vlastně mám pocit, že Joker do dnešní doby „film je potřeba okamžitě zaškatulkovat a přiklonit se na jednu nebo druhou stranu“ vůbec nepasuje – a to zcela záměrně. Zatím tedy zvedám palec opatrně nahoru a ke spokojenosti nebo pohoršení se poctivě dopracuju v dalších dnech. (27.09.2019)