Akce B

Tyhle filmy jsou svým způsobem krásné, ukazují překrásnou českou přírodu a technickou vybavenost našich jednotek po skončení války, rovněž práci SNB, nebo vojska. Velkým mínusem (z dnešního pohledu) je ovšem přílišná politická agitaci, či černobílý pohled na lidi, kteří jsou buď socialistickým ideálem občana nebo sprostým záškodníkem. Mezi všemi vyniká Král Šumavy, kde je právě politické agitace nejméně a proto je film nejlépe hodnocen i s odstupem let. (03.02.2018)

Kreativci ministerstva vnitra se trhají ze řetězu a výsledkem je propaganda bez smyslu pro snesitelnou míru. Pod takovým ideologickým vedením není přáno ani zdatnějším umělcům. Na straně hrdinných vojáků se z trapnosti vykopal snad jen obdivuhodně přirozený Sovák, který měl ale oproti ostatním tu výhodu, že si mohl dopřát pár pochybovačných vět [aby byl záhy vyveden z omylu]. Zábavu ale zajišťují karikatury na obou stranách barikády: na straně Banderovců pobaví Mata Hari Dana Medřická a ještě víc hrbatá a neholená partyzánka Vlasta Chramostová, které možná právě v tom pitomém kostýmu došlo, že film pod taktovkou politruků je svinstvo. Nepodařilo se vytěžit ani z toho, co se vucovalo. Tatranské scenerie ustupují záběrům hrdinných a padoušských xichtů a tupě akčnímu rojení fízlů. Makabrózní. (02.07.2014)

Padesátá léta byla peklo. Vše zalil rudý háv a inteligenci vytřídala tupost. Režim se nejen vypořádával s těmi, jejichž odvaha prokázaná doma či na západní frontě mohla spolu s demokratickým smýšlením ohrozit diktaturu jedné strany. Církev byla samozřejmě jedním z logických nepřátel, protože mohla ovlivňovat velkou měrou lid a jeho uvažování a to zejména na venkově. Tento film tepe do církve seč může. Je to totiž právě ona, kdo se snaží Banderovi a jeho ozbrojeným bandám umožnit přechod přes naší republiku do Západního Německoa v ústrety Američanům. Naštěstí tu máme naši skvěle vycvičenou armádu s bratry ze SNB a ti sic s oběťmi tlupám projít znemožní. Film je čistě propagandistickou záležitostí a opravdu zaujme snad jen ukázanou výstrojí a to zejména německou. Taktéž průhledy na hory a kopce ve kterých se štvanice na Banderu odehrává byly krásné a je škoda jak již podotkl i Enšpígl, že to nebylo v barvě... Ačkoliv přestřelky jsou tam četné, divák může v úžase sledovat jak pár českých vojáků ukrytých v hájence odolává přesile banderovců, kteří běhají po nekryté louce kolem (ale nic se jim neděje) ačkoliv sapíky střílejí až se z nich kouří. Nakonec pěkně po rusku jejich velitel Rudolf Deyl ml. do té doby pálící dobře kryt roubenkou z okna, otevře dveře, vyjde na otevřené zápraží a dávkou pokosí banderovce. Samozřejmě jednu při tom hned koupí do prsou.... Takových to scén je tam vícero a jedna z nejstrašnějších je ta, kdy po sobě pálí dvě roty ze samopalů (naši mají dokonce bren) ale nikomu se nic neděje, jen hlína ze zěmě odlétává.... Naši nakonec samozřejmě zvítězí a v závěru zdůrazní bratrství se SSSR... No co chcete od filmu z roku 1951 ? (03.07.2014)

Snímek sice přímočarý, zdaleka ne však vyprávěný. Záběr za záběrem se vrství, aniž by z této skládky povstával nějaký (smysluplný) příběh, a strašlivě nesouvislé dialogy, zčásti ilustrace propagandistického sdělení, zčásti jejich výklad, maří s uvědomělou, ale nepochopitelnou rozhodností režisérovu úpornou snahu složit z rozrůstajícího se celuloidového pásu film. Současně tak vzniká jakýsi falešný dokumentární obrazový materiál i neúmyslně věrný záznam jazykového úpadku: v těch nepřiléhavě skládaných evidujících dokladech si nikdo s nikým nedokáže porozumět, ba ani se zde nikdo nedokáže vyslovit… Fikerův a Fričův podíl na scénáři zřejmě převážil těžký kalibr Kirchnerův. (23.12.2018)

Film „Akce B" je třeba vítat především proto, že je prvým československým filmem s mírovou thematikou. Autor námětu a spoluautor scénáře Eduard Fiker spolu se scénáristy Martinem Fričem a Otakarem Kirchnerem měli, když přistupovali k filmovému zpracování boje proti banderovcům podle různorodého materiálu, úředními záznamy počínaje a vyprávěním účastníků tohoto boje konče v podstatě dvojí volbu. Dát se strhnout filmovou efektností boje samotného a zpracovat filmově jen srážky s banderovci, nebo ukázat událost v širokých souvislostech jak vnitropolitického, tak mezinárodního vývoje. Autoři filmu zvolili mnohem těžší, ale také závažnější způsob druhý. V širokém komplexu událostí v roce 1947 nejsou totiž boje s banderovci pouhou episodou, ale událostí důležitou a film ji správně hodnotí. Banderovci nejsou náhodně sehnanou bandou zkušených vrahů, ale organisovanou skupinou s pevným cílem. Za nimi stojí nepřátelé lidových demokracií, kteří banderovce potřebují pro novou fašistickou armádu, armádu, která má jednou sloužit jako hlavní úderná síla v připravované válce proti mírovému táboru. Imperialisté se snažili dostat banderovce do západního Německa a používali k tomu služeb svých přisluhovačů v reakčních stranách, církevní hierarchie a ostatních nepřátel lidově-demokratického zřízení vesnických boháčů (ve filmu slovenský krčmář), zrádců v armádě i řemeslných špionů. Banderovské spiknutí nebylo zjevem náhodným, bylo součástí celkového spiknutí proti míru. Je třeba vysoko hodnotit, že autoři filmu právě toto podtrhli a že zároveň ukázali, jak příprava nové války nalezla rozhodného odpůrce v našem lidu. Obyvatelstvo slovenských hor, vojáci a příslušníci SNB ukázali právě v boji s banderovci, jaká odhodlanost a nadšení projevující se v boji, je v idei míru. Autorům filmu se vcelku podařilo v zkratce zachytit politickou situaci československé republiky v roce 1947, kdy reakce, tvářící se dosud pod vlivem revolučních událostí konstruktivně, odhalila svým postojem k banderovcům svou pravou tvář. Film velmi výrazně a naprosto pravdivě ukazuje typické zástupce těchto kruhů i jejich hanebné činy, které stály často mnoho lidských životů. Ještě jedno je třeba vyzdvihnout jako velké plus filmu. V „Akci B" se podařilo autorům vytvořit film dobrodružného žánru, který nemá nic společného s dobrodružným filmem v buržoasním pojetí. „Akce B" je dobrodružným filmem, jak je známe ze sovětských zpracování dobrodružných námětů (na př. „Muži v sedle"). A je třeba to hodnotit tak vysoko nejen proto, že je to zdařilý pokus, ale také proto, že autoři spojili tento žánr s mírovou thematikou, thematikou tak obrovského významu, čímž ji přirozené učinili mnohem přístupnější nejširšímu okruhu našich diváků. Režiséru Josefu Machovi, kterého jsme dosud znali převážně z jeho filmových veseloher, se podařilo v našem filmu opravdu vzácným způsobem sjednotit mnoho často roztříštěných dějových linií v jednolitý celek s výraznou ideou, která .... Filmový přehled 7/1952 (27.11.2007)