Chvilky

Zpočátku mě to celkem bavilo, seznamování s postavami bylo zajímavé i přes ty příšerné střihy, které působily strašně amatérsky, jenže mě to pak po čase přestalo bavit, protože seznamování s rodinou Anežky trvá zhruba celou hodinu filmu. Tak jsem čekal, co se bude dít, jak se to celé uzavře, jestli to dá nějaké odpovědi na to, jak by Anežka mohla postupovat ve svém životě dál... a ono to skončí nijak. Takže já vlastně celý film sleduju depku o holce, co sama neví, co se sebou a neví jak v životě postupovat dál (to je taky dost originální téma, hlavně v Česku...), jestli najde východisko ze své současné situace a mám se spokojit s tím, že nějaké vyhlídky na budoucnost asi má? Za celý film se nikam neposune, ani ona, ani její rodina, zůstane to všechno pořád na stejné situaci a s tím se mám spokojit? Já bych si jako divák přál vidět, jestli tu nějaké východisko má nebo ne, takhle mi to připadá, že ani sama režisérka nevěděla, co s tím dělat dál a jak to zakončit. Působí to odbytě. Jo, některé scény se mi ve filmu líbí, jsou povedené a dobře natočené (ale sestříhané jsou blbě, ale to už jsem psal), ale když si položím otázku, co mi to mělo říct, tak vůbec nevím. Nic se tam nestalo, nic se tam nevyřešilo, nikam to nevedlo. Vlastně je to dějové jako většina českých filmů, ve kterých se taky vlastně nic nestane. A to je taky další důvod, proč nepůjdu s hodnocením výš, moc se to od jiných českých filmů neodlišuje. Já jsem nad slabými 3* i přemýšlel, ale to jsem ještě doufal, že se to nějak uzavře. Takhle to za moc nestálo. EDIT: Po nějaké době zvyšuji na 3*, jelikož mi tenhle film uvízl v hlavě a pamatuji si na něj v rámci Česka jako na celkem dobrý. Takže, slabé 3* (04.06.2019)

Dlho som nedokázal prísť na to, čo mi na nových CZ filmoch tak vadí. Je to existenciálny pesimizmus, hraničiaci až s fatalizmom. Ak je tam humor, tak len cynický. To platí pre celú V4, ale zaujímavé je, že napr. Nemecko má oveľa optimistickejšiu kinematografiu. Bratia Češi, radi tvrdíte, ako sa podobáte Nemcom. Lenže to nebude úplne pravda, kým nevyliečite vašu hodnotovo- tvorivú depku. (26.03.2019)

Boková to věru nemá jednoduché – o milence se musí dělit, matce musí uklízet zahradu, otci pomáhá v lesním hospodářství, babču vozí po doktorech a dědovi masíruje proleželé kyčle. A pokud chce dostat rozhovor, musí si před hudebníkem sundat spodní prádlo a zatancovat čtverylku. Takže je vlastně takovým Harry Potterem před obdržením zvacího dopisu z Bradavic. 77 % (22.08.2019)

Dobrý film má prý hlavně vyvolávat diskuze. Četla jsem to tolikrát a vlastně se k této myšlence sama přikláním. Tento snímek kritérium splňuje na sto procent. Odcházela jsem z něj rozpačitá, hned poté jsme o něm zvládli víc než hodinu zapáleně diskutovat. Rozebrali jsme ho do posledních detailů, napadalo nás, jaké měla Anežka vlastně reálné možnosti, zda má šanci cokoliv změnit, jestli snímek přináší nějakou proměnu, jestli si měl udržet tempo z prvních scén, proč zrovna takový konec... V průběhu projekce jsem několikrát přemýšlela, v kolika z nás diváků určitá situace vyvolala vzpomínky na podobný zážitek z vlastního života, o němž raději nikde nevypráví. A jestli právě toto není "ten pravý život", život, který nic dalšího nepřináší. Tuhle sílu má opravdu málokterý film. A přestože si osobně nemyslím, že by bylo nezbytné demonstrovat prázdnotu a neukotvenost hlavní hrdinky také prázdnotou a neukotveností formy a vyprávění, za mě to bylo prostě dobrý. (01.07.2018)

Kvalitný výkon Bokovej, ale film nie je žiadny feel good snímkom, ako to tu niektorí chcú označiť. Naopak, skôr z takého neutrálu je to film typu feel bad, keď sa ocitneme v koži hlavnej postavy. Dievča, ktoré nevie povedať nikomu nie a každému je jedno, ako sa má vlastne ona. Film v podstate artovejšieho-filozofickejšieho štýlu o nedocenenej existencii. (06.05.2019)