Chvilky

Zpočátku velice dobré, vlastně vynikající, originální, civilní pojetí, skvělé dialogy a celkově povedené ponoření do Anežčina života, jenž je plný rad a rozumů od okolí, také do její uzavřenosti, strohých odpovědí a snad i nadějí, jež ovšem zůstávají skryté do posledního okamžiku. Vlastně se ani nederou na povrch, jsou uzavřeny v její duši, nikdo a nic je nedokáže konkretizovat, žel ani sama režisérka. Čtvrtou hvězdičku dávám jako takový nadějný střípek do budoucna, který by mohla Beata Parkanová přinést do vod českého filmu o Jenovéfě netřeba nic psát, naprosto úžasná ve všech směrech. [Kino Citadela - Litvínov]. (22.11.2018)

Po počátečním ošívání se mě tenhle film pohltil přesně tak, jak chtěl a měl, veškerou svou nepříjemností, až fyzickou naléhavostí, kterou předvádí a nechává pocítit. Skvělý formát, který jednoznačně funguje, nemůže nefungovat. **** Divák má, musí mít, protože to zná z vlastního života či okolí, což samo je na tíživosti mechanicky přidávající vědomí, neodbytný pocit prožívané kumulace, zahlcení, dušení, stupňování tlaku, repetitivnosti - ač přitom reálně jde ve filmu jen o jednoduché řetězení stále nových situací, o sled neopakujících se etud, názorných příkladů, kdy s Anežkou prožijeme typické setkání s každým z lidí v jejím životě právě a pouze jedinkrát. (S babičkou ji vidíme dvakrát, ale podruhé jen proto, že setkání s dědečkem se bez babiččiny asistence neobejde.) **** Film nás repetitivnosti vlastně milosrdně ušetří - o to horší to je. Únava pochází z naší zkušenosti se stejným fenoménem, víme tak dobře, co Anežka prožívá, do čeho se nechává vtahovat a jak a proč ty nešťastné mechanismy fungují - a je to o to těžší, že ona je nezkušená, že se nebrání, ještě to chtě nechtě živí a v nás poučenějších se všechno kroutí, protože my už víme, známe abecedu duševní hygieny a zlaté pravidlo, že topícímu se nepomůžeme, budeme-li se topit s ním, necháme-li se od něj stahovat pod hladinu, nevzepřeme-li se i silou, abychom se mohli nadechnout. **** Životní situace jsou tu přesně odpozorované a minimalisticky odprezentované se vší svou tíživostí, malostí, zasmyčkovaností, absurditou nefunkčních argumentů, malicherných výčitek, míjení či zakrývání podstaty, omezeností rozhledu, zdánlivou bezvýchodností - a právě v té lapidární, lékárnické formě podání nejmenšího možného množství jedu, na němž lze sledovat jeho destruktivnost, se skrývá síla snímku - v tom, jak zkušeně pojednává o pastech pro nezkušené. **** Za těžiště celého odprezentovaného řetězu situací, který po vypnutí kamery, víme, bude prostě pokračovat dál, dál za obzor, dál, než Anežka i z už trochu vyvýšeného stanoviště právě vidí, dokud - a pokud - ho sama aktivně nepřetrhne, k čemuž bude potřebovat ještě větší rozhled, pochopit nápovědu a vystoupat ještě výš, nebo dokud se pod tím tlakem pasivně nezhroutí a nenechá semlít jako jiní - lze považovat scénu u nedůvěryhodné psychoterapeutky, kde ze sebe (pochopitelně) nedostane ani slovo, ale nutně si musí uvědomit dědičné dispozice v ženské linii a porovnat se na životní ose s maminkou i babičkou. **** Rukopisem i silou vyznění - v odstupu i v účasti zároveň - to připomíná nejlepší rané věci Kelly Reichardt (Old Joy, Wendy a Lucy). **** Jenovéfa Boková byla pro tuhle roli vybrána jako dokonalý fyziognomický typ, pokud to pro ni nebylo přímo napsáno. Což zároveň znamená, že zůstávám zvědavá, jestli pod dobrým režisérem bude schopná hrát suverénně i úplně odlišné typy postav, nebo zda se jí film pouze trefil do osobního charakteru (stejně jako pozdější Bláhovcův Karel, já a ty). *~ (18.05.2019)

Vykreslením vnútorného sveta hlavnej postavy zároveň pomerne funkčne vystavaná psychologická dráma, zároveň ale tým, že je to zase to isté ako vždy, to človeka znechucuje, aj keď v tomto konkrétnom prípade vyčitka  nie je fér, nakoľko ide o autobiografický snímok. Plusové body za “západniarske veci” ako je hudobné interview alebo návšteva psychiatričky, mínusové za povinné zasadenie deja na dedinu a frajera kamionistu. Ja mám niekedy naozaj pocit, že sú českí filmári presvedčení, že do kina chodia iba chudobní ľudia. Ps: Bokova s očnými linkami vyzerá jak Zooey Deschanel. (15.07.2022)

Film typický pro ono takzvané art publikum. O výborném a uvěřitelném hereckém projevu není pochyb. Název filmu je vypovídající. Je o o chvilkách hlavní postavy. Příběh, který by směřoval k nějakému vyústění, změně či dramatu tu nenajdete. Jsou to jen chvilky ze života, vesměs s trpkým nádechem. (viděl jsem: 1x) (11.11.2020)

Anežka mně byla v mnoha ohledech velmi blízká. Ano, jedná se tady o mnoho situací, které jsou běžné, ale mě zaujala samotná Anežka, která představuje mnoho mladých lidí v dnešní době. Jak je těžké soucítit s někým, kdo už téměř nežije nebo kdo je jako její babička, jen tu trpělivost jakou měla, bylo obdivuhodné. Jak je těžké vcítit se do matky, která trpí silnými depresemi a jak se sama potýká se svým vlastním já, které chce žít, milovat a být milován. Ne jen poslouchat a dělat věci, které se holt musí, například pomáhat tátovi s dřívím. Zvednout se ze země a jen tak si chvilku snít a zapomenout na trable je někdy sakra těžký. Anežko, držím Ti všechny palce a pocit štěstí se určitě někdy dostaví. (02.05.2019)