Chvilky

Film od ženy pro ženy. Asi tak nějak bych to viděl. Dělalo mi problémy se nějakým způsobem ztotožnit s hlavními postavami a i když se po technické stránce jedná o zdrařilý film, tak se nemohu ubránit dojmu, že i tyhle ''artovky'' umí ve světě daleko působivěji. Snad se nám Boková ukáže v nějakém kvalitnějším snímku. (11.06.2019)

Mám ráda artové filmy o holkách, které žijí zdánlivě obyčejný život, ve kterém jim je ale neobvykle smutno. Jenže Chvilky to úplně zazdily závěrečnou scénou po běhu. Cože? Chcete běhat, nebo zažít novou perspektivu? Mně to přišlo strašně divný, neuvěřitelný, bizarní. Stejně zvláštně na mě působila Lenka Vlasáková v roli psycholožky, protože mi přišlo, že každou chvíli musí přijít nějaký vtip. Svou rolí mi připomněla jinou svou roli (Ženy v pokušení) a mně to přišlo takové vyumělkované. Strašně mi ale sedla Jenovéfa Boková. Asi jsem ji ještě neviděla v takhle velké roli a mám pocit, že tahle postava jí byla ušitá na míru, protože její Anežka působí neuvěřitelně plasticky, uvěřitelně. Není to film, který by se třeba líbil mým rodičům, ale klidně ho můžu za čas vidět zase. Hodnotím velmi silnými třemi hvězdičkami (ten jeřáb byl fakt moc). (29.04.2019)

Dvě hvězdičky za dvě filmové české hvězdy, Jenovéfu Bokovou a Jaroslavu Pokornou za jejich precizní výkony. Jinak marně hledám pozitiva - spousta zbytečných a nudných scén (suverénně vede dřevorubecká a záběry lesa), nesmyslné a hloupé dialogy, slabý scénář. A proto se nedivím, že v souvislosti s tímto filmem se hovoří pouze o Bokové. Na druhou stranu se mi moc líbí jiný úhel pohledu od uživatelky emma53 a takový komentář, byť je diametrálně odlišný od toho mého, plně respektuji. Zrovna jsem dnes četl rozhovor s Jenovéfou Bokovou, že si dává pauzu od herectví, to je trochu škoda. (19.05.2019)

Dobrý film má prý hlavně vyvolávat diskuze. Četla jsem to tolikrát a vlastně se k této myšlence sama přikláním. Tento snímek kritérium splňuje na sto procent. Odcházela jsem z něj rozpačitá, hned poté jsme o něm zvládli víc než hodinu zapáleně diskutovat. Rozebrali jsme ho do posledních detailů, napadalo nás, jaké měla Anežka vlastně reálné možnosti, zda má šanci cokoliv změnit, jestli snímek přináší nějakou proměnu, jestli si měl udržet tempo z prvních scén, proč zrovna takový konec... V průběhu projekce jsem několikrát přemýšlela, v kolika z nás diváků určitá situace vyvolala vzpomínky na podobný zážitek z vlastního života, o němž raději nikde nevypráví. A jestli právě toto není "ten pravý život", život, který nic dalšího nepřináší. Tuhle sílu má opravdu málokterý film. A přestože si osobně nemyslím, že by bylo nezbytné demonstrovat prázdnotu a neukotvenost hlavní hrdinky také prázdnotou a neukotveností formy a vyprávění, za mě to bylo prostě dobrý. (01.07.2018)

Děkuji za tento film. Trochu mi připomíná Chatu na prodej, kde se také pravdivě vykreslují rodinné vztahy. Oceňuji především pravdivost, autenticitu a reálný příběh. Nutně potřebujeme takové filmy a také nutně potřebujeme ženské hlavní postavy. Takovýto film tady zcela chyběl. Hlavní hrdinka nežije svůj život, je skoro otrokem okolí, které ji využívá, ponižuje a citově vydírá. Z toho pak vyplývá nízké sebevědomí, sebehodnota a téměř nulová sebeláska. Nakonec si uvědomuje, že ani neví o nějakých vlastních potřebách. Čeká ji velmi dlouhá, bolestná a strastiplná cesta k nalezení sebe sama a nastavení hranic svému okolí..... A potřebuje se naučit vytvářet plnohodnotné partnerské a ostatní mezilidské vztahy. Za mě Objev roku 2018 - 2. místo. (27.12.2018)