Divokosť v srdci

„Pravdivě ujetá romance v režii Davida Lynche s jednou opravdu povedeně ustřelenou hlavou a četnými odkazy na Čaroděje ze země Oz. S ubíhajícími lety zjišťuji, že Lynchovy filmy s každým dalším zhlédnutím zrají jako víno a Zběsilost v srdci doceňuji stále víc a víc.“ - To jsem zde k filmu napsal přesně před deseti lety a dnes po několika dalších zhlédnutích včetně projekce na velkém plátně jenom dodávám, že to je zkrátka jedinečný počin ať už ve filmografii Davida Lynche, tak ve světové kinematografii obecně. [KVIFF 2022] (23.07.2022)

AAAa Ježiši to už nejde. Něco takhle ujetýho jsem už fakt dlouho neviděl. Lynch se tímto filmem zařadil mezi mý oblíbený režiséry, protože to byla fakt síla. Cage zde podává jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů, a Willem Dafoe? No Willem Dafoe má hlavně zmutovaný zuby a je to hroznej úchyl, hned bych mu za to ale dal Oscara. No a ze všech těch podivností a nechutností mi kromě něj asi utkvěl důchodce s berlema co strašně komicky mluvil s matkou Laury Dern. A pak ještě Crispin Glover kterej si pro změnu celej rok myslí že sou vánoce, celou noc si dělá sendviče a strká si šváby do análu. Bezvadnej film! (28.12.2005)

Hadí sako Nicolase Cage mě vážně nebralo, jeho průšvihy a milenecké vzlety a pády s jeho láskou Lulou v místy surrealistickém podání mě taky do kolen horko těžko dostávaly. Žánrově těžko zařaditelné dítko Davida Lynche platí možná za jeden z jeho uchopitelnějších kusů a násilné momenty zřejmě vyvolaly nejednu diskusi, ale pro mě je Zběsilost v srdci jen průměrným příběhem pohybujícím se na hranici kýče. Odhalovat režisérovy náznaky a porozumět jeho práci vážně nechci. Vášnivé diskuse o hranicích prezentace násilí po udělení Zlaté palmy v Cannes nicméně snímku udělala reklamu k nezaplacení. (21.05.2012)

Emocemi zmítaná a stravujícím ohněm vláčená road movie... Nespoutaně vzrušující, pošahaná, drásavě fyzická, a v odpověd k tomu občas i krásně vzletná - né ovšem dost aby to stačilo na "návrat domů" ze zvrácené podoby země OZ. Žádnému z předešlých či následných lynchových filmů se ve mně nepodařilo rozžehnout v srdci takový nehasnoucí plamen, jako se to podařilo právě téhle jeho zběsilosti. (09.12.2005)

Wot da fak? Celé moje šílenství a hladovění po filmu začalo tím, že mi někdy ve třinácti letech v horečce pustil tatínek Lost Highway a tento film byl od té doby mojí modlou, ultimátním psychopatickým filmem, nepřemožitelným, nejmocnějším nemocným snem. No, a teď se ledy třesou. Jak to udělat, aby film komplexně působil jako sen, je můj dlouhodobý studijní cíl (Mám potřebu na tomto místě prohlásit, že Inception smrdí, to nemá se sněním nic společného, maximálně tak s Matrixem a jeho pojetím "spánku".), a Wild at Heart dynamiku a znepokojivost snění, možná zase nutno prohlásit alespoň mého snění, ztělesňuje velmi přesně. Co přesně. To je ku*va ono! ♥ (12.01.2012)