Hra

Hodně slabé ve svém sdělení, na druhou stranu je Hra jedním z mála českých počinů, kterým se daří věrohodně zobrazovat vztahové peripetie a dokonce jsou tam konflikty sehrány bez tradičního přehrávání. S celkovou stylizací nemám žádný problém, černobílý formát tomu rozhodně sluší mnohem víc než ty nezdařilé barvy, které naše kinematografie většinou produkuje. Celková výstavba děje pak jasně kopíruje prvky tradičního divadelního dramatu od expozice až po katarzi. Jednotlivé části jsou od sebe rozděleny scénou přelepování plakátu v divadelní vitríně. Celku pak vévodí hudební doprovod, který napomáhá spojovat realitu s divadelním prostředním. Vtipné jsou pak scény, kdy divadelní děj glosuje události z Petrova civilního života. Mít to nějakou významnou myšlenku a chytřejší scénář, možná bych na konci i tleskal ve stoje. Tohle ale glosuje i jedna z postav, která naráží na snahu o vytvoření komplexního a náročnějšího díla slovy "a ono je něco náročnějšího než vášeň a láska?" (09.01.2021)

Artové drama Hra chilského režiséra Alejandra Fernándeze Almendrase vypráví klasický příběh vztahového trojúhelníku ozvláštněný tím, že se odehrává v divadelním prostředí. Ačkoliv občas trochu drhne kontinuita děje, místy pak tempo, žádný velký průšvih se nekoná. Drobné nedostatky vyvažují celkově velmi vyrovnané herecké výkony, přičemž prim jednoznačně hraje Elizaveta Maximová. Mile mě však překvapil Jiří Mádl, kterému jsem tu serióznější roli pracovně vytíženého otce docela věřila. (60%) (08.04.2023)

Byť se film tváří jako "artová" záležitost (4:3, černobílý), svými kvalitami (špatně napsané/nepřesvědčivé zahrané postavy, dialogy, které se nedají poslouchat, hudba zcela mimo atd.) připomíná spíše nepovedenou televizní inscenaci. Příliš nerozumím tomu, proč zrovna tohle chce někdo posílat do kina. (07.08.2019)

Černobílý obraz formátu 4:3 je pěkný (ostatně ke konci už jsem měl dojem, že kameraman byl jediný, kdo věděl, co dělá). Jenže je tu jen banální příběh manželské krize a nevěry, navíc podaný pro mne hodně nevěrohodně (což je kritika scénáře, nikoli herců). A ta klasická hudba (Šostakovič a spol.) mě po půl hodině už docela štvala. Možná jsem pořád čekal nějakou myšlenku, která tomu celému dá nějaký smysl. No, nedočkal jsem se. (30.12.2022)

Ředitel malého divadla vs. nespokojená manželka vs. herečka hlavní role vs. zástupce místní honorace, kterému se nelíbí, že nová hra by mohla být podobenstvím na místní šíbry. Film chilského režiséra Almendrase ( což jsem si uvědomil pokaždé, když tam po sobě tak afektovaně řvali jak v telenovele z Venezuely ) který je hrozně jednoduchý a upřímně žádný zázrak to není, ale zapamatuje se tím, že je černobílý ( sorry, ale to je jen póza jakože děláme umění ) a asi nejodvážnější sex scénou za posledních dvacet let v české kinematografii ( ikdyž tak nějak umělecky nasnímanou ), ke které v rozhovorech před premiérou Mádl pouštěl pikošku, že nejprve ji dělali v nějakých speciálních ochranných pomůckách, ale že se pak na to vykašlali a jeli naostro a Elizavetha měla připravený přesný údaj, že ta scéna trvá 4:32. Sex prodává, ale v tom filmu nic jinýho krom intelektuálního vztahovýho prázdna moc nezůstane. Taky jsem se zamyslel, že se film odehrává v kladenském divadle, ale najít tam nějaké kladenské herce chce trochu detektivního úsilí, prostě se herci dovezli z PRAHY PS: Chile, Francie, Jižní Korea ... to vypadá, že film dneska může točit někdo, kdo umí dobře chodit v žádání dotací různých fondů pro podporu kinematografie kolem světa. Dvě hvězdy za Elizavetu a snahu natočit něco trochu jinak (14.12.2020)