Lost Highway

Tak jsem si zde definitivně potvrdil, že David Lynch je kokot. Narozdíl od ještě sračkoidnějšího díla Mulholland Drive zde alspoň nemusíte čekat až se vše vysvětlí na konci, ale dáváte si vše dohromady postupně. Asi 3x jsem během filmu usnul, takhle moc je atraktivní. Asi tak 10x se ve filmu šoustá. Proč se na film podívat? Snad pouze díky dokonale tajemnému Robert Blakeovi a pěknému soundtracku. Samozřejmě si myslím, že jsem film pochopil a že je vlastně strašně primitivní. Že bych si tím byl však jistý, tak to ani náhodou. S druhým zhlédnutím bych se samozřejmě ujistil, ale k tomu se rozhodně nechystám. Rozhodně se alespoň jedná o film, který má nějakou kostru. To se třeba o takovém Mulholland Drive říct nedá. Nic to ovšem nemění na faktu, že Davida Lynche stále nesnáším, protože vytváří kokotiny, které aranžuje tak, aby jako kokotiny nevypadaly. Tohle prostě není umění, ale vychcanost. 2* (03.08.2012)

Už si nepamätám o čom to je, nepamätám si žiadnu súvislú scénu ani že by mi tento film bol niečo dal. Pamätám si však, že som ho nepochopila a okrem miestami zaujímavej vizuálnej stránky ma na ňom nič nebavilo. Lynch je fajn režisér, ale keď sa niekedy pýši nepochopiteľnosťou svojich filmov, je to už pre mňa mimo misu. Alebo keď upravím 2Pacovu charakteristiku - videla som, nezaujalo ma, neoslovilo ma, nepochopila som. Amen. (27.05.2005)

Asi jste zažili pocit bezmoci při noční můře, kdy cítíte nevýslovnou hrůzu, vlastně nevíte ani z čeho, ale stejně z ní není úniku. Nejspíš ji zažila drtivá většina lidí, jen ta šťastnější část si to nepamatuje. Lost Highway je zfilmovaná noční můra, film, který dost dobře nemá cenu chápat, ale který je možné vnímat a který brnká na iracionální část naší psychiky. Lost Highway je vlastně starší sourozenec Mulholland Drive. Jde o mysteriózní příběh dvou mužů - každému je vyhrazena část filmu, aby ve finále jejich životy splynuly v jeden. Lynch svůj snímek zaplnil zvláštními postavami včetně jedné osudové ženy, kterou ztvárnila Patricia Arquette. Lynchův snímek, to je skládačka, kterou vlastně ani na konci filmu není možné složit, protože některé díly si ďábelský režisér nechává pro sebe. Lynch toho o svých hrdinech divákům prozrazuje hodně málo a stejně málo prozrazuje i svým hercům. Během natáčení oba dva hlavní hrdinové své postavy nechápali, lépe řečeno nevěděli, jak je mají hrát, a když se obraceli na režiséra, jen se usmíval a nechal je v jejich nejistotě. Jak to vlastně bylo a jestli film není např. popsáním duševních pochodů schizofrenika, to si každý divák musí rozřešit sám. A možná je lepší to neřešit a poddat se atmosféře. Bavil jsem se skvěle a taky jsem se přiměřeně bál. Díky skutečně bizardním postavám a zvláštnímu hypnotickému napětí je Lost Highway možné vnímat jako svérázný mysteriózní horor. Na téhle dálnici je zajímavé se ztratit už kvůli výborné hudbě s neméně výbornými texty. Celkový dojem: 95 %. (05.01.2008)

Cítit se jako magor při sledování filmu, jehož tvůrce chvílemi z magorství obviňujete rovněž, má nepochybně něco do sebe. Úvodní část se řadí mezi nejděsivější filmové pasáže, které jsem v životě viděl a později není o moc lépe. Hlava začne pořádně šrotovat nejpozději ve vězeňském středobodu děje a posléze se patrně začnete pokoušet o první možné interpretace. Napadne vás něco o schizofrenii, napadne vás něco o falešném začátku i konci - snímek totiž naoko začíná právě až v momentě vězeňského "přerodu", ve skutečnosti ale jako by chytrý dějový koloběh začátek ani konec vůbec neměl. Výkladů mě nakonec napadlo několik, jistý si ovšem nejsem žádným. I tak ve mně tahle šílenost rezonuje dodnes. (27.06.2010)

Kdybych usnul po prvních dvaceti minutách a probudil bych se někdy v osmdesáté minutě, nevěřil bych, že je to ten stejný film. Totální výměna postav a dějů strašně mate a říkáte si, kdy se tam ještě, a jestli vůbec, vrátí zas Bill Pullman, který láká všude na plakátech, říkáte si, tohle je snad něco jiného, než jsem čekal, hledáte, kdy se objeví ta slibovaná lost highway, hledáte, jestli jste něco nezapomněli vy sami, nebo co všechno vám uniklo a kdo za to může. A to je totální převod jakéhokoli psychického stavu jakékoli postavy z tohoto filmového světa na vás, nejspíš zejména dvou hlavních mužských postav, vy sami máte schizofrenii a chaos ve vzpomínkách, byť jsou jen pár minut, pár scén staré, v myšlení, v hlavě... Jestli tohle není napětí, nejtotálnější napětí, totální thriller, chyba je u vás. Každý si ten film dělá sám, nikdo ho nevede, vše záleží na vaší hlavě, a tu má každý jinou, to je postmoderní, to je velice zvláštní a nesrovnatelné. (08.09.2009)