Babička

Lynchův nejdelší a nejpodařenější kraťas. Bez jediného slova vytvořil personifikovaný obraz strachu jednoho malého chlapce zalitý do naprosté tmy. Přičemž největší zlo stylizuje do muže a ženy (zřejmě rodičů), se kterými chlapec na odlehlém místě bydlí. Pocit bezpečí pak nachází až u starší ženy (babičky), kterou si sám vypěstuje z podivného semene. Obraz je často utopen v moři naprosté černi, ze které jen místy probleskuje chlapcův namodralý obličej nebo jiné ať už živé či neživé rekvizity tohoto uměleckého experimentu, které zrovna na všedním nebo veselém dojmu nebazírují. Všude okolo se ozývají depresivní zvuky a vůbec celá zvuková stopa je přímo v dokonalé symbióze s dějem (Alan Splet je genius). Doplněno Lynchovými výtvarnými animacemi velice sugestivní dílo. (22.12.2008)

Asi nejsem příliš objektivní, protože Lynche prostě miluju. Jeho krátkometrážní filmy jsou někdy až neúnosně zvláštní, Abeceda děsí, Six Figures zase deptá tím táhlým zvukem... A Babička? Snad se tam objevilo i trochu něhy, ale hlavně to jedinečné propojení jakýchsi animací, ta jednoduchost toho nápadu a celého projektu... Skvělé. (30.12.2006)

Tak tomuhle já říkám opravdu PSYCHO! Mrazivý flashback! Ale i geniální trip! Ať mi nikdo neříká že tohle dělal někdo střízlivý. To je moc i na nějakýho maníka co vyhulí igelitku trávy za den. Tady snad Lynch musel sežrat celej kotlík "houbovýho guláše"! No to opravdu nevím, ale vím že když to shlédnete až do konce, nepochybně si tak minimálně každý druhý bude připadat. Tento film se noří do nejzašší hloubi lidské duše, kde ji provokuje, drásá a mučí! Nemohu říci že se mi toto dílo líbí ale nemohu říci že se mi ani nelíbí! David Lynch je prostě "jiný" stejně jako jeho tvorba! Je to prostě výlet kamsi do lidského nitra a podvědomí který občas sahá až za hranice lidského rozumu a chápání. Oplzlé, kontroverzní, bolestivé, šílené a až ďábelské ale i svým způsobem "geniální"(bohužel!). Můžu jen říct že po shlédnutí tohoto "díla" již nikdy nebudete na svět hledět tak jako dřív! (19.12.2012)

Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem mohl sledovat surrealistický film, který ovšem dával dokonalý smysl. No, rozhodně bych něco takového nečekal zrovna u Lynche. U člověka, kterému se rodí v hlavě podobné myšlenky a nápady bych rozhodně neočekával spokojené dětství. Údajně rodiče Lynche však neznásilňovali a ani nebili, takže těžko říct, za jakých okolností se mu zrodily v hlavě vize pro tento film. Celé to na mě působí trošku dojmem, jako by se jednalo o převyprávěný sen, který se udál, když Lynch experimentoval s nějakou příjemně depresivní drogou. Hodně se mi líbilo, jak dokonale byl Lynch schopný vyprávět formou zdánlivě šílených a nesmyslných animovaných pasážích a jak efektivně dokázal vždy přejít na hranou část. Nicméně, snímek má jen 30 minut, přesto jsem měl pocit, že je nekonečně stereotypní. Ten stejný motiv se naprosto zbytečně opakuje klidně i třikrát. Proč bych měl chtít jako divák vidět třikrát tu stejnou pasáž, kde otec syna bije? Scéna byla dokonale explicitní a podpořena naprosto úžasnými zvuky, které volně přecházely i v jakousi melodii, kterou si klidně troufám nazvat hudbou, že nevidím význam ve zdůrazňování opakováním. Tohle zřejmě mělo za následek, že jsem místy ztrácel pozornost, protože mě zkrátka nebavilo koukat stále na to samé. (Proto dochází mezi manželi po čase ostatně k odcizení a neexistují-li závazky, tak i k rozvodu.) Myšlenka filmu byla zřejmá a docela fajn, jen naprosto neztotožňuji s počínáním chlapce, který nebyl přes své útrapy schopný hledat štěstí na jediném místě, kde může být - v sobě samém. Místo toho si "zasadil babičku", do které vložil všechen zbytek své lásky, ale nefungovalo to. Nicméně, takhle by postupovala většina planety, troufnu si říct, takže to beru. Chlapcův vnitřní svět byl již natolik narušený, že i radost z babičky byla dočasná. Lynch nám zde odprezentoval velice nepříjemnou bezvýchodnou situaci. V době vzniku filmu mu bylo neuvěřitelných 24 let a je pozoruhodné, že už v tomto věku byl myšlenkově docela na výši. Ne tak jako já, ale velice se tomu blížil. Přisuzoval příliš velkou váhu mezilidským vztahům, rodině a ostatním "hloupostem". Trošku mi zde chyběl závěr, kterým by divákům naznačil, že klíč ke štěstí a spokojenosti má každý člověk v sobě a není třeba si proto sázet nějakou "svoji babičku", od které očekáváme, že nám poskytne něco, co již dávno není v nás samotných. Výtvarně velice zajímavý počin, jen jsem měl velký problém s již zmiňovanou stereotypností a závěr bych také určitě doladil, abych hodil divákům záchranné lano s této zdánlivě bezvýchodné situace. Takhle to byl čirá deprese, na které si smlsnou vyloženě jen diváci, kteří zrovna procházejí nějakým těžkým životním obdobím a ve filmu naleznou jakési ztotožnění. Jsem si jistý, že dnešní Lynchova Babička by vypadala podstatně jinak. (05.05.2019)

Geniální. Geniální. Něco takového jsem od Davida neviděl a pochybuji o tom, že ještě někdy uvidím. Začátek mi trochu připomínal Švankmajera, ale vážně jenom trochu, neboť Davidův styl je těžko zaměnitelný s kolegiem soudobých režisérů. Přestože mi Youtube zprosředkovala pouze šest minut z tohoto pochmurného, psychodelického skvostu, myslím, že pro plné ohodnocení pět hvězdiček zoufale nestačí. Na druhou stranu, kdybych porovnával Babičku s kterýmkoliv novým Davidovým filmem, musel bych konstatovat, že do mého milovaného režiséra zaťala dráp komerce, a to dráp pořádně velký. (16.01.2007)