Sloní muž

Lynchova pozdější, silně umělecká orientace je sice u tohoto filmu také trochu patrná, nicméně zcela jistě neznemožňuje filmovému laikovi vychutnat si celkový příběh, jako u jeho mladších děl. Proto jsem byl přesvědčený, že když snímek shlédnu se svojí křehčí polovičkou, rozhodně se v něm neztratí a stopáž si oba užijeme. Zážitek to pak byl opravdu silný, protože režisér podává tento neobyčejný snímek tak dojemným způsobem, že soucit na sebe nenechal dlouho čekat. Tím spíše, že hlavní hrdina o něj celkově ani nestál. Ale o tom vlastně ani Sloní muž není. Mimo krásného příběhu o jednom spokojeně smutném nemocném muži jsem byl svědkem odstrašujícího příkladu lidí, kteří se bez zábran a hlubšího uvažování (zvláště po posilnění alkoholem a masou) propadají myšlením k "inteligenci" neandrtálců. Člověk má tuhle zvířecí dravost - impulzy - v sobě, a tento snímek je nejen o tom, že nezáleží na strašlivém znetvoření (na vzhledu), ale zda-li se jako netvor nechováme. (27.07.2009)

Záľuba v pozorovaní odchýliek, túžba byť šokovaný odlišnosťou a pritom si sebaúľavne potvrdiť normálnu podobu je ľuďom vlastná. Rôzne formy predvádzania deformanta predstavujú pre mňa os príbehu. Najprv Mericka ukazuje sadistický alkoholik v cirkusovom stane divákom atrakcií, potom ho doktor preplnenej sále kolegou "decentne" popíše skrytého za plentou. Ďalej sa úlohy uvádzača zhostí kotolník z nemocnice, ktorý ho krčmovým partiakom a rajdám ukazuje za peniaze v noci, keď je do jeho nemocničnej izby voľný prístup, nasleduje opäť púťové ukazovanie raritnej obludy za prachy a vyvrcholí to divadelným potleskom alias "mrazivo cynickým divadlom citovo zvrátených ľudí", ako to výstižne napísal užívateľ MIMIC. V postojoch ostatných ľudí som veľa ľudskosti nevidel, najviac v Merickovi samotnom, ktorý sa dokázal ako tak socializovať potom, čo sa mu dostalo slušnejšieho zaobchádzania (ale to tiež len preto, že predstavoval nie štandardnú ohavnú ľudskú anomáliu, po ktorej by ani pes neštekol, ale mimoriadne neštandardnú a teda z lekárskeho hľadiska zaznamenaniahodnú). Tunajších komentátorských humanistov, rešpektujúcich odlišnosť by som sa rád opýtal na ich vzťah k bezdomovcom, s často deformovaným telom. Zaplavila ich pri pohľade na smradľavú ruinu s obtekajúcimi vredmi v električke, či autobuse tiež taká vlna ľudskosti k inakosti ? Prípadne: nevyskytol sa náhodou v ich živote niekto, napr. spolužiak, ktorý sa stal z dôvodu charakterovej alebo telesnej vady triednym exotom, ktorému sa každý posmieval? Zastávali sa ho vždy, lebo bol odlišný? Neposmievali sa mu? Ak na všetky tieto otázky zodpoviete v duchu tolerancie a ľudskosti v komentároch, iba vtedy som ochotný uznať, že to, čo je tu zhusta popísané, nie sú len jalové, neúprimné a ničnehovoriace falošné kydy. (03.07.2012)

Jsem nadšen ! Děkuji, pane Lynchi. Naprosto excelentním způsobem navozená atmosféra, takže se člověk během filmu cítí, jako by v tom 19. století skutečně zrovna pobýval. John Hurt v roli znetvořeného muže opravdu září. Ale i jej zastiňuje Anthony Hopkins coby lékař, jenž se rozhodl onu lidskou zrůdu probádat. Psychologie postav je propracovaná a nikdo ve filmu není jen "do počtu". Zkrátka - nutno vidět. (03.08.2002)

Sugestivní a tísnivá atmosféra nepřátelského města jako kontrast proti duši vnitřně krásného člověka. Lynch občas v lidské zrůdnosti jde až za hranici divácké nepříjemnosti a očividně bezbranného jedince nechává trpět až příliš často, ale přesto mě nakonec dostává. Hlavně protože finální Adagio for strings patří mezi nejtesknější scény, co jsem kdy viděl. (07.01.2006)

Strašlivé, avšak lidské drama, které vznikne, když k vám v den narození není příroda štědrá..! Velký společenský rozměr tohoto díla je zřejmý, odsouzení ať už jakéhokoliv předpojatého domění, že tito lidé patří na společenskou periferii a maximálně jako výstavní kousky! Tento člověk má u mne vždy pochopení a velký respekt a to, s čím on dlouhá léta žil, já bych zhynul... Obrovská síla a vůle žít je zde naprosto originálně ceněna. (23.09.2008)