Duna

Prečo niekto plytval svojím časom a intelektom, keď písal tú knihu? Vymýšľal divné bytosti, zvláštne mená (Vladimir Harkonnen je totálny "TOP"), prapodivné svety... to mohol radšej v rámci zabíjania času pustiť do bytu svedkov Jehovových. Jedno veľké fiasko. Chcela som vidieť všetky filmy Davida Lyncha, tak mi treba! (25.01.2017)

Rozsáhlý svět se v Lynchových rukou mění na depresivní a zjednodušenou pseudoságu. Už po pár minutách na mě sype osudová rozhodnutí o budoucnosti mnoha lidí, nechá do té doby naprosto neznámé hlavní postavy pronášet hrdinská moudra a přehnanými bizarnostmi podtrhává nohy atmosféře. Jinými slovy svého diváka lynchuje přesně podle nejjasnějších předpokladů, ale ve sci-fi žánru je to o poznání méně funkční než u mysteriózních thrillerů či dramat. A tu odosobněnou a pochybnou vznešenost zachraňuje přesně padnoucí ideální hrdina Kyle MacLachlan a hlavně samotná Duna. Vizuálně hypnotický Arrakis se svými obřími fantomy dokáže zcela pohltit a aspoň na chvíli dovést všechny k pocitům, že to, co se na plátně odehrává, má skutečně smysl. 50% (02.12.2007)

Pres vsechny chyby, je jich opravdu spousta, kde mam zacit ... ? Ne, jini uz tak za me ucinili. Zacnu v lete 1989, tenkrat jsem roman Duna poprve cetl. A byl to zazitek nad jine. Svet ktery Frank Herbert v me mysli inspiroval, byl poeticky, dobrodruzny, nekdy az metafyzicky. Nemohu rict, ze Lynchova verze tohota sveta se s tou moji dvakrat shoduje. Presto jeho zpracovani je v nekterych momentech tak uhrancive a silne. A s takovym hereckym ansamblem... . (29.04.2008)

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

Nemohu si pomoci, ale Duna je pro mě fatální filmové zpracování knižní předlohy. Který jiný blázen než Lynch se mohl pustit do zpracování této fantasy ságy na ploše jednoho večerního bijáku než on (Mimochodem hodně mě potěšilo, že tu absentuje jeho -obvykle hodně žretelný- rukopis). Kdyby někdo chtěl vyjmenovat deset racionálních důvodů, proč tomu tak je, těžko bych je našla (hrozné triky, strnulí herci, přehršle "úchyláren" - to je jen pár negativ, které jsou často zdůrazňována). Duna je prostě osobité dílko -po formálně stránce kolísající na povážlivých hranách trapnosti- které však dle mého názoru rozhodně neznehodnotilo fenomenální literární předlohu a hlavně její vyznění a atmosféru, jak tomu v těchto případech obvykle bývá . (24.04.2005)