Modrý zamat

Pár let před Twin Peaks natočil Lynch tuhle naprosto geniální (navíc ještě celkem srozumitelnou) záležitost, která dala pocitově ochutnat právě tomuto nadcházejícímu seriálu. Kyle MacLachlan zde sice ještě nevystupuje jako zvláštní agent, ale na stopě něčemu rozhodně je. Naprosto úchvatná je pak Isabella Rossellini v roli Dorothy Vallens a roli záporáka snad nikdo nemohl zahrát lépe - Dennis Hopper se jí zmocnil zcela nechutně. (26.06.2005)

Pamatuju si na příhodu z LFŠ, kde ex-politik Miroslav Macek vyprávěl publiku o jednom přísném kinaři, který tento film ohodnotil ve svém deníčku slovem "kravina". Macek ex-hibicionista mu (a přítomným dámam) začal vysvětlovat všechny psychonalytické narážky a dosáhl toho, že dotyčný pán doplnil své hodnocení na "psychoanalytická kravina". Hlavní vtip je ovšem v tom, že rádobyhluboký psychoanalytický výklad se jednoduše a okatě nabízí bez jakékoli latence. Lynch si s psychoanalytickými symboly hraje a vlastně je i paroduje, i když tuto parodii nikdy nepředstavuje jako průhlednou a čistou. A právě v tomto "dvojitém kódování" spočívá kouzlo tohoto průkopnického díla filmové postmoderny. (24.02.2003)

Lynchovy filmy mam moc rád. Od ostatních se velice liší a je z nich patrný typicky Lynchovský nádech. Modrý samet ač je jedna z nejslavnějších Lynchovek mě ale oproti Mullholand Drive či Lost Highway příliš neoslovil. Postavy mi přišly asi až moc divný a ujetý, že i na Lynche je to už dost. Nechci nijak schazovat hodnocení filmu, protože dokážu pochopit, že pro někoho je to jeden z nejlepších filmů tohoto mistra. Mě ale příliš neoslovil a v určitých momentech mi to trochu přišla i nuda. Herci ale jinak naprosto výborní a bez jakýchkoliv výhrad. Jedna z největších roli Kyla MacLachlana, který je ve filmu přesvědčivý a to samé také psychopatický Dennis Hopper. 70% (16.06.2008)

Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. (30.10.2008)

Romantický noir s tunou důkazů o tom, že k Lynchovi je zkrátka třeba hledat si vlastní cestu. Někdy to nevyjde, jindy je z toho naopak nezapomenutelný zážitek. MacLachlanova naivita ruku v ruce s neuchopitelnou aurou Isabelly Rossellini stvořily podívanou, která se nedá odvyprávět, jen zažít. Pro nejvyšší hodnocení by pošuk Dennis Hopper musel přeci jen trochu ubrat ze svého raketového temperamentu. (23.08.2006)