Modrý zamat

"It's a strange world..." Taky mám ten dojem, byť to ani omylem není nejvíc strange film pana Lynche. Ale zato to je čarokrásná pohádka, kterou svým dětem určitě pouštět nebudu, o předměstském rytíři zachraňujícím dámu v nesnázích a při té příležitosti zjišťujícím, že jeho zdánlivě zářivé brnění není zdaleka prosté trhlin. Možná právě tady a tehdy si budoucí agent Cooper uvědomil, že idyličnost malých městeček není nic jiného než beránčí roucho skrývající vlčí tesáky, a rozhodl se strávit svůj příští život bojem proti všem Frankům tohoto i jiných světů, ale já jsem se docela určitě tehdy, kdy se poprvé před mýma pubertálníma očima zavlnil modrý samet, přestala svých nočních můr obávat a místo toho jsem jimi začala pohrdat, protože ani náhodou nebyly tak podmanivé jako ty naservírované šéfkuchařem Lynchem. P.S. Ten umělý ptáček byl tak úděsný, že mi to chtě nechtě přijde jako úmyslný kýbl ledové vody chrstnutý do tváře všem happyendům, které kdy byly napsány. (22.07.2011)

Postmodernistický klasik Lynch, jedněmi proklínaný, druhými vynášený do nebes, je bezesporu jedním z nejvýraznějších individualistů filmového průmyslu - oprávněně. Originalitě jeho vizí, zvláště pak jejich psychologické a symbolické rovině se vyrovná máloco, pokud vůbec, pročež jsou zdrojem neutuchajícího zájmu a všestranných analýz. Modrý samet, příběh, který mě donutil stát se na dvě hodiny doslova "jedním velkým uchem", není výjimkou. Lynch se v něm zdánlivě ponořil do hloubky libidózních představ a nejprimitivnějších lidských pudů, mimo jiné i do tajů voyerství (podle něj není voyerství zhoubné a chorobné, ba naopak jej považuje za zcela přirozenou a empirickou součást lidské zvědavosti), aby se vyznal do jednoho z nejkrásnějších a nejkrystaličtějších romantických příběhů, téměř až pohádkově magického opojení. A ten zvláštní svět iluzí, nočních můr, lásek i obětí maluje ve všech dostupných barvách (ať už zahřejí u srdce nebo zamrazí do morku kostí), a když už idealizuje, činí tak s takovou grácií, že jsem mu se zatajeným dechem sežral úplně všechno. Modrý samet je VELKÝ film, pozitivní ve svém poselství a (jak trefně poznamenal POMO) duchovně očistný. Z Lynchova bazaru bizarností jde společně s Příběhem Alvina Straighta o nejpřístupnější a nejupřímnější dílo, dílo sametově okouzlující. (30.10.2008)

Tajemný pohled Davida Lynche na dokonalost, čistotu a krásu amerického města a jeho obyvatel. Pomalu se odhalující "podsvětí" do kterého proniká Kyle "Mu-addib" MacLachlan, díky malému zločinu. Již od úvodní scény je patrné, že nám David Lynch ukáže co se vše může skrývat pod krásou(krásný zelený opravovaný trávník) a zlo v něm (hnusní odporní brouci). V tomto filmu se rychle ztrácí idee. Postava Franka je zastrašující, děsivá, arogantní, ale také vyvolává jisté touhy. Ať Kyle MacLachlan nebo Isabella Rossellini oba jsou naprosto skvělí a dokazují, že Lynch si umí vybrat herce, kteří nehrají, ale stávají se postavami ve filmu. Bezchybná hladká a děsivá kamera. Dokonalá atmosféra. Neuvěřitelné očekávání každé události se spojuje s bušením srdce. Ani hudba nemá chybu. Mistr Lynch si opět vybral svůj den a natočil geniální mysteriózní snímek. (28.12.2004)

Lynchovy filmy mam moc rád. Od ostatních se velice liší a je z nich patrný typicky Lynchovský nádech. Modrý samet ač je jedna z nejslavnějších Lynchovek mě ale oproti Mullholand Drive či Lost Highway příliš neoslovil. Postavy mi přišly asi až moc divný a ujetý, že i na Lynche je to už dost. Nechci nijak schazovat hodnocení filmu, protože dokážu pochopit, že pro někoho je to jeden z nejlepších filmů tohoto mistra. Mě ale příliš neoslovil a v určitých momentech mi to trochu přišla i nuda. Herci ale jinak naprosto výborní a bez jakýchkoliv výhrad. Jedna z největších roli Kyla MacLachlana, který je ve filmu přesvědčivý a to samé také psychopatický Dennis Hopper. 70% (16.06.2008)

Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. (24.07.2011)