King Skate

Mít sk8 (čti skejt) bylo zcela nepochybně ve městech gr8 (čti grejt) a kůl, ale na dědinách, vesničkách chcete-li, se jednalo o něco co se sektávalo s nepochopením a hlavně o něco co na vísky až tak neproniklo. Čili vzpomínám jak tehdá před léty si bratranci dovezli skejt, tak to bylo něco na co jsem se neodvážil vstoupit. Dokument nahlíží do skupiny lufťáků, kterým tento životní styl učaroval a kteří pod rouškou nadvlády komunismu objevili v Čechách svoji vlastní Ameriku, též svobodu... celkově zajímavá reportáž o něčem o čem se dodnes příliš nemluví. Spolu s punkovou hudbou celkově příjemné sledování. (19.04.2019)

Největším šokem je dozajisté to, že za doby studené války u nás existovali borci, kteří na Letné proháněli svá prkna, které si doma vyráběli z palet. I přes fakt, že skate segmentu rozumím stejně dobře jako problematice háčkovaných bačkor, musím definitivně uznat, že dokument je natoliko úderný, že jsem po zhlédnutí uvažoval, že si po práci dojdu jedno prkno zakoupit. Nebo vyrobit z palety. 86 % (18.12.2019)

Z dokumentů využívajících sport k ilustraci dobové reality při udržení formátu mainstreamového filmu pro každého u mě vedou Nagano Tapes. Tady mi to přišlo jen jako řada objektivně správných rozhodnutí, kdy pokaždé jako by bylo zvoleno to, které se jako první jevilo nejrozumněji. Jediné, co bych tomu vytkl nad rámec téhle jízdy na jistotu, je odevzdání se nezměrné sebelásce respondentů. Jde rozhodně dokument bez náznaku sebereflexe (a tedy konfliktu) - a je to tak moc všudypřítomné, že je mi skoro hloupé to vytýkat, protože jde očividně o záměr. Rozhodně to je dobře odvedená práce v hranicích, které si to samo vymezuje - ale nestrhlo mě to ani na chvíli. Až budou počítačové programy točit filmy, tak jim podle správně vypočítaného algoritmu vyjede něco takovéhleho. (11.01.2019)

Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. (14.05.2019)

Tohle hodnocení možná ovlivnil i dávný pocit z jízdy, byť omezené (viz můj komentář k Legendám z Dogtownu). Ale jen lehce. Je až nepochopitelné, kolik tehdy vzniklo – a dochovalo se – kamerových záznamů, ale rozhodně je to dobře. Vzpomínky pamětníků, šílené disciplíny, punkově-kutilský kolorit skejtové subkultury, dávka nostalgie a stylový soundtrack z toho zkrátka dělají pecku. Překvapivý přesah naznačuje, že „svoboda“ není vždy úměrná míře svobody politického systému… (04.05.2019)