Rambo: Posledná krv

Trénovaný (strýček) John Rambo se zlobí. A to velmi. Vždyť mu mexičtí neřádi vzali to nejcennější, co měl. Divák má však jeho zlobu rád, neb je šance, že se akčně zabaví. S totalitními režimy už se na stará kolena akční harcovník do křížku dostat nemíní, přece jen země, kde si nelze svobodně masturbovat nad akčními hrdiny z osmdesátek, jsou od jeho současného působiště poměrně hodně vzdáleny, tudíž se na přetřes dostává mexická verbež, co v nestřežených chvílích unáší mladé dívky, co o sexuálním otroctví leda tak slýchávaly na školeních od svých svobodných matek. Inu, John Rambo i mezi budovami a daleko od džungle umí brilantně zabíjet, je to i v požehnaném věku neohrožený ranař, muž s buldočí vytrvalostí a litý bijec. Vytříbeným sólistou zůstává i po téměř čtyřech dekádách, které jsme s ním rádi absolvovali, důmyslné pasti v tunelovém komplexu svého ranče sestrojuje s kutilskou láskou a své protivníky častuje vražednými pohledy a zabijácky cedí i své úderné vyhrůžky směrem k nim. Rambo s dalším režisérem v zádech nemá nejmenší náladu na uhlazený styl vyprávění, vehementně razí naturalistické kejkle a největší a nejdrsnější akci si dopřává až u sebe doma, kde je pánem situace. Můžeme být rádi, že Sylvester Stallone stále drží enormně kondičně pohromadě, zkrátil jen vlasy a je rozumný, že film neroztahal na dvě hodiny. Stopáž je posazena tak akorát. Asi nemá cenu rozebírat herce okolo něj, kdo na sebe upozornil, neb ani známá Paz Vega v roli investigativní novinářky nikoho nezajímá, a kdyby ve filmu nebyla, nikdo by proti tomu neprotestoval. Nemůže za to, neb veškeré postavy mají zcela plochý scenáristický status. Samozřejmě můžeme být vděční, že Stallone má na ženy mladších ročníků slabost, tudíž se může klidně stát, že producentům bude stát a unesenou sličnou Yvette Monreal ještě uvidíme vbrzku i jinde obsazenou. Stallone/Rambo si to rozházel tentokrát s mexickými parchanty, naložil jim co proto a svoji jednu velkou kapitolu osamělého legendárního akčního hrdiny patřičně důstojně uzavřel (pro něj v netradičním prostředí). 8/10 (29.11.2019)

Mírně nadhodnotím, protože jde přesně o ten typ filmu, který pustíte dceři, když nechce poslouchat starýho tátu... Krutý epilog Ramba má dlouhou, nepřekvapivou expozici, klasické westernové schéma a stárnoucí legendu, která na to ještě pořád má. Přímočaré, úderné. Finále v Johnově tunelu překvapení je řádně krvavé a anihilace zlých mexikanů hřeje u srdce. Srdce... Hehehe. (30.11.2019)

Bojlerový poplach! Děda Rambo má třiasedmdesát, rozumbradičtí kokůtci!!! Poslat jej v tomhle věku do džungle, zkornatí a zcepení u první liány. A tak už na to jebe, hraje bingo na ranči, občas si skákne na koni do Kauflandu, láduje se Geriavitem a práškama proti PTS, úsečnými a krutohustě sofistikovanými životními moudry mentoruje adoptovanou přičmoudlou barbínu a jen místo luštění sudoku si sem tam vykope nějaký ten tunel, aby si udržel tu jasnozřivou cerebrální pasivitu, nabytou léty akademického gumování a erudovanou anihilací rozličných ťamanů. Prostě klídek a pohoda jako tesání Budhova pupku do střech thajských chrámů nebo chytání kober pro farmaceukokotické účely u hranic s projuntovanou Barmou. Ty ale jako obvykle vydrží to jen do té doby, než začne mít náš bojový geront drobné neshody s hispánským Jendou Sněhem a jeho bratrem Dežem, kteří se svévolně rozhodli zasvětit záškodníkovu schovanku do tajů zneužívání psychotropních látek a vyškolit ji, jak si pořádně zapíchat, načež si střihli s penzistou cigánskou férovku v malebných zákoutích naprosto bezpečných mexických slumů. No a dráždit nejtraumatizovanějšího a nejsmrtonosnějšího důchodce světa není až tak moc dobrý nápad. Tudíž následuje trocha štolování, trocha svařování, trocha bagrování, trocha ostření kůlů, trocha broušení čepelí a trocha tunění luků, načež spravedlivě rozlícený fosil vysadí všechny tišící tabletky, popadne poslední dech, svůj třiceticentimetrový žabikuch a začne vyrábět cigánskou sekanou … A je z toho nadmíru důstojné, solidně natočené a kůl jaxviňa rozloučení s legendou a vinné potěšení, korunované jedním z nejdynamičtějších a nejbrutálnějších masových vyhlazování gangbangerů nasraným osamělým pomstychtivcem za posledních 124 let. Takže heterosexuální fanoušci s úsměvem ukáží prostředník těm pár zdejším artovým tlučhubovským teplometům, co si mysleli, že jdou na Rambo Fontánu, dle kterých standardní koncept všech dílů „Rambo relaxuje a chce mír – Někdo Ramba nasere – Rambo je anihiluje“ náhle postrádá erudici Cuntových postulátů, nádech antické tragédie, profundální psychologickou interpretaci charakterů, logiku, výpravu, děj, rákosníky a blábláblá, a co by nejradši nahnali sedmdesátiletého dědka lítat po pralese a gerontoguerrilovat, načež si naprosto beze strachu skáknou do kina vyhonit. (24.09.2019)

Divácky nenáročné snímky, které cílí zejména na milovníky sladkého popkornu, logicky nemohou hororového experta jakkoliv oslovit, avšak každý máme nějaké to své guilty pleasure. Loučení s ikonickým zabijákem bohužel vyústilo v pouhé guilty, jelikož ostříhaný John Rambo zde připomíná kultovního hrdinu asi jen svým jménem. Vzhled patří k důležitému rysu postavy a každá výraznější změna může mít fatální dopady na vyznění celého filmu. Byla by například Samara Morgan děsivá i bez svých dlouhých vlasů spuštěných do tváře? Pochopitelně nikoliv. Koneckonců již biblický Samson nám ukazuje, že vlasy jsou ukazatelem životní síly, a tak není divu, že charismatického Johna Ramba nahradil jakýsi nevitální dědula, který na nás po celých sto minut tupě zírá prostřednictvím neměnného výrazu á la Kristen Stewart. Tvůrci si evidentně nebyli jisti, zda za těchto okolností vůbec dokážeme hlavní postavu správně identifikovat, a tak nám v průběhu snímku pro jistotu ukážou i její občanský průkaz. Rambo: Last Blood nabízí klišoidní zápletku, dle očekávání předvídatelnou snad již už od úvodních titulků, kdy zároveň upevňuje stereotypní představy o Mexičanech, kteří jsou zde téměř do jednoho vyobrazeni jako bohapustí násilníci. Většinu času jsem se nudil a nic na tom nezměnilo ani bezzubé finále, které bylo točeno vyloženě na efekt. Nemám tedy jinou možnost, než snímek ohodnotit odpadem. (19.09.2019)

Tak nějak se dalo předpokládat, že série bude končit Johnem, sedícím na zápraží své arizonské farmy v houpacím křesle. Otázkou bylo v jakém stavu.. Stalo se nevyhnutelné a já mám několik výtek. Rambo už není Rambo, je to jen opuchlý, v sentimentu se topící Stallone, jak ho známe z poslední dekády Expendables a Plánů útěku. Jeho kultovní postavě už dávno uplynul ideologický čas. Ta postava je dinosaurus, na kterého se pěkně dívá leda na starých obrázcích. Vyhynul. Zatímco první supernudná třetina tupých frází je jak ze špatné mexické telenovely, druhá ve stylu 4 dnů pana Neesona chystá při své úporné klišovitosti půdu pro závěrečnou odplatu. Při ní by se sice hodně přiučil Vilda Kojot, ale to nic nemění na tom, že byla notně uspěchaná a svým až groteskním násilím působila samoúčelně. Kvůli prvním dvou výtkám na mě už nezafungovaly ani nostalgicky laděné závěrečné titulky a já si s ohlédnutím za sérií začal pohrávat s kacířskou myšlenkou, že to Kotcheff mohl tenkrát ukončit dle Morrellovy knižní předlohy.. (04.12.2019)