Christine

Žasnu nad tím, jak dokonale se tvůrcům podařilo vystihnout autentickou retro atmosféru sedmdesátých let minulého století. O americké novinářce a televizní moderátorce Christine Chubbuck jsem nikdy neslyšela, takže jsem teď jejím životním příběhem docela šokovaná. Film má sice pár hluchých míst, kdy se skoro nic neděje, ale Rebecca Hall v titulní roli je natolik uhrančivá, že mi to vlastně vůbec nevadí. (75%) (17.08.2022)

Zaujal mě zdejší popisek filmu. Zaujali mě herecké hvězdy jako Rebecca Hall nebo Michael C. Hall. Jenže film je takový utahaný a zvláštní. Nikdy jsem o Christine Chubbock neslyšela ani nečetla, nevěděla jsem, o čem má film vlastně být. Christine je taková hodně introvetrní perfekcionistka, která chce dosáhnout povýšení a jít pracovat na lepší pozici do Baltimoru. Avšak lovec talentů si nevybere ji, ale jejího kolegu, do kterého byla vždy tajně zamilovaná. Christine rupne v bedně a v přímém přenosu se střelí do hlavy. Avšak to je posledních 5 minut filmu. Skoro 2 hodiny se tam neděje nic zásadního, jen hodně pomalu poznáváme Christine a její loserovský život outsidera. Zklamání. (12.02.2017)

Už velmi dlouho na mě žádná herečka svým výkonem nezapůsobila tak moc, jak se to podařilo Rebece Hall. Je prostě fantastická, úžasná, skvělá a mám pocit, že jsem s ní prožil úplně všechno, co prožila její Christine. Film je velmi smutná sonda do duše člověka, kterého okolnosti doženu k nesmírně extrémnímu činu, a rozhodně stojí za vidění a za to, aby se divák během závěrečných titulků v tichu zamyslel. Nad sebou, nad ostatními... Prostě aby se zamyslel. (03.02.2019)

Další ze skvělých rolí Rebeccy Hall v poměrně neznámém a poněkud podceněném snímku. Já hodně pečlivě sleduju její mimku a tak jsem si naplno vychutnal každý její pohled, gesto, to vše vyjadřoval tu beznaděj, jakousi "ztracenost" ve světě kolem sebe, která ji dovedla k tomu, k čemu ji dovedla. Za ten výkon Rebeccy by si to snad zaloužilo i plný počet... (27.10.2020)

Byť mě bulvárnost celé věci spíš odpuzuje, předem jsem to nevěděl, takže sledoval byv nezatížen, měl bych výhrady snad už jen k určité schematičnosti, respektive pocitu perfektně fungujícího scénáře, který mě zpravidla silně irituje. Nicméně způsob jejího šílenství mi připadá podmanivý a nějak vnitřně blízký. (Fakt, že Borderline films zpracovávají Borderline personality disorder se mi zdá tak nějak přirozeně logický.) Je tam taková nepatrná nuance, kdy už jí to najíždí, ale přitom to má pořád pod kontrolou. To je právě ta hranice, na které to lavíruje. Vryvné! (27.03.2017)