Réžia:
Sidney LumetScenár:
Paul DehnKamera:
Geoffrey UnsworthHudba:
Richard Rodney BennettHrajú:
Albert Finney, Lauren Bacall, Martin Balsam, Ingrid Bergman, Jacqueline Bisset, Jean-Pierre Cassel, Sean Connery, John Gielgud, Wendy Hiller (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Orient expres, luxusný vlak, ktorý prechádza naprieč Európou, sa jednej zimnej noci roku 1930 stáva dejiskom prípadu, do ktorého vyriešenia musí Hercule Poirot, ktorý sa náhodou ocitol medzi cestujúcimi, zapojiť všetok svoj dôvtip. Času má dosť, keďže cestujúcim, uväzneným snehovou kalamitou v závejoch, neostáva nič iné, len trpezlivo čakať na vyslobodenie. Kto z nich mohol mať záujem zavraždiť amerického milionára a prečo? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (356)
Zahradník je průvodčí! I když se také řadím do početné skupiny preferující D.Sucheta, nutno uznat, že A.Finney se své role zhostil zodpovědně (dokonce i nechával v maskérně krk). Tradiční koncept mnoha podezřelých a jednoho vraha je brilantně postaven na hlavu a než lokomotiva se sněžným pluhem uvolní trať, má belgický génius s ledabyle nalepeným knírkem neobvyklé dilema. Zatížit svědomí, nebo někde před Bělehradem ležet zavátý sněhem v příkopu u kolejí..? Obsazení je první třída, ale co se divíte, jsme v Orient expresu.. ()
Největší záhadou z tohoto filmu je pro mě to, za co si pro pána Boha odnesla Ingrid Bergman domů Oscara. Za chvilkové prznění angličtiny? Spíše bych to tipoval na chvilkové olizování rozkroku některého z pánů, který má na udělování sošek vliv. Úvod byl malinko rozpačitý, ba dokonce zlehka o hovně. Od nasednutí do vlaku ovšem super věc. Opět jsem byl s předlohou pro moje štěstí neseznámen, a tak jsem mohl děj hltat plnými doušky. Finney naplňoval moji představu Poirota, kterou jsem si utvořil poslechem nějaké té knížky, více než dobře. Ostatní herci rovněž super. Předloha pro tento film má ve světě velké jméno, tudíž jsem očekával od rozuzlení něco extra, čehož se mi dostalo. Sidney Lumet opět nezklamal. Nejvřeleji snímek doporučuji všem hltačům kriminálek. Jsem si jistý, že u snímku dosáhnou vyvrcholení i bez osahávání svého těla. ()
Příjemná vzpomínka na knížky Agathy Christie, které jsem v dětství náruživě hltal. A pomalým tempem brilantně natočená. Film z doby, ve které se ještě nešetřilo na bohaté výpravě, pečlivé kameře, ani na délce stopáže. Příběh je také pozoruhodný a rozuzlení originální, protože vrahem je tentokrát... ale nechte se překvapit. A znalci knižní předlohy si jistě aspoň vychutnají rozkošný retro vizuál. Z hvězdného hereckého ansámblu se mi svým výkonem nejvíc líbili Perkins, Bacall, Connery a Redgrave. Jedinou vážnější výtku mám ke ztvárnění postavy Hercula Poirota. Jednak jsem si ho takhle nikdy nepředstavoval (výtka subjektivní), druhak ho Finney příliš přehrává, zbytečně moc šaškuje a fyzicky se pitvoří a netvoří, jako kdyby chvílemi hrál spíš nějakou Poirotovu retardovanou karikaturu (výtka myslím objektivní). Ale v momentech, kdy zvyšuje hlas, zpřísňuje výraz a pohled jeho modrých očí nabývá na síle, bleskla mi pro něj hlavou role přímo na tělo: Ano, tenhle herec by býval svého času mohl být naprosto dokonalý a přesvědčivý Adolf Hitler! ()
Jak plynul čas, moje chutě v oblasti zábavy a umění se měnily. Pár věcí ale zůstávalo konstantních. Patří mezi ně i nechuť ke klasickým detektivkám, kde po rafinovaném zločinci pátrá geniální soukromý detektiv a čtenář/divák je svědkem souboje dvou brilantních intelektů, který je obvykle zakončen scénou, v níž trpívám nejvíc. Ano, mám na mysli to nesčíselněkrát profláknuté klišé, kdy se v jedné místnosti shromáždí všichni podezřelí, velký detektiv rozebere jejich výpovědi, odhalí drobné rozpory, alibi rozmetá na kousíčky a neomylně prstem ukáže na pachatele, který svěsí hlavu, pod tíhou argumentů se přizná a poslušně se nechá odvést na policii. Ne, Agatho, takhle to v životě nechodí a před tvými pohádkami dávám přednost jiným. Na snímku mě lákalo herecké obsazení, jméno režiséra i slušné ohlasy včetně oscarového ocenění. Jenže ouha, přišla studená sprcha. Poirot je nevhodně obsazený, herci ve vedlejších úlohách se dělí na ty, co hrají matně, a na zbytek, který je vyloženě špatný. Kdybych neviděl Vraždu v Orient expresu, nikdy bych nevěřil, že Ingrid Bergman může být tak prkenná. Přijatelný je snad jedině Anthony Perkins. Rozuzlení případu představuje i v rámci umělého světa klasických detektivek nestravitelný bizár, který sklouzává k hranicím nechtěné parodie. Lumetova režie mohla zaujmout americké akademiky snad jedině díky geniální reklamní strategii producenta. Orient expres kdysi představoval symbol éry belle époque a opulentního luxusu, kdyby dokázal Lumet prodat, když nic jiného, aspoň krásnou přírodu Balkánu a vytvořil atmosféru, jejíž středobodem bude vlak coby symbol romantických výprav za hranice všedních dní a cest zámožných dobrodruhů za exotikou, byl bych štědřejší. Hvězdičku bych také přidal, kdybych byl fanouškem žánru. Takhle je mi líto, zůstanu velmi skoupý. Celkový dojem: 25 %. ()
Sidney Lumet si tak trochu zopakoval 12 rozhněvaných mužů, i když tentokrát trochu jinak. Agatha Christie napsala spoustu výborných knih, ale málokterá byla zfilmována s takovým úspěchem jako právě Vražda v Orient Expresu. Přitom kniha je dle mého názoru netolika výrazná jako jiné, méně známé. Důvodem její výjimečnosti je osoba vraha. Lumetovi se podařilo sehnat opravdovou plejádu výtečných herců, kteří jinak byli zvyklí hrávat vždy hlavní role a zde jsou jakoby "jen" vedejší (Laureen Bacall, Ingrid Bergman, Sean Connery, Anthony Perkins, Richard Widmarck či začínající Michael York). Ten hlavní je Albert Finney jako Hercule Poirot. Z dnešního hlediska to má těžké. Protože srovnání s nedostižným Suchetem nesnese nikdo. Poirot v podání Finneyho je více emotivnější, více dramatický a také živelnější. Ale já si Poirota představuju tak jak ho hraje Suchet. To ovšem neříká nic o to, že v roce 1974 bych byl patrně spokojen. Tato adaptace je skutečně jednou z nejlepších, která byla natočena. Pro zájemce jen doporučím některá díla "božské Agathy", která sice kvalitou zůstávají za jinými, ale jsou výjimečné právě osobu vraha či způsobem spáchání zločinu: Vražda Rogera Ackroyda (asi nejlepší kniha narozdíl od velmi průměrné adaptace), Vraždy podle abecedy (naopak filmové zpracování velmi dobré), Deset malých černoušků či Hadí doupě (dle mého soukromého názoru možná vůbec její nejlepší kniha). ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (28)
- Scéna, ve které Poirot vykládá rozuzlení příběhu byla ve scénáři na osmi stranách. (Kulmon)
- Laureen Bacall a John Gielgud se po 14 letech setkali při natáčení dalšího příběhu podle Agathy Christie - Schůzka se smrtí (1988). (Kulmon)
- Ve scéně, kdy stojí vlak na nádraží můžeme vidět plakáty, na kterých je vyobrazen Mustafa Kemal Ataturk. Plakáty se však začaly vylepovat až po jeho smrti, která následovala přibližně až o 3 roky později, než snímek vyobrazuje. (Hopkins)
Reklama