Dievča v pavúčej sieti

Kdybych neměl slabost pro Lisbeth Salander a Claire Foy (a ostudně nevyužitou Vicky Krieps), hodnotím přísněji. Nevadí mi, že tvůrci Lisbeth definitivně proměnili v komiksovou superhrdinku, která si rány ošetřuje vteřinovým lepidlem, na povzbuzení šňupe rozdrcené tabletky amfetaminu, dokáže se přemísťovat z místa na místo bleskovou rychlostí a k nahackování NSA potřebuje míň času, než kolik běžnému smrtelníkovi zabere uvaření kafe (k tomu směřovala už Larssonova trilogie). Problém je, jak fušersky této proměně uzpůsobili zápletku podstatně vrstevnatější, více perspektiv zohledňující (a střídající) předlohy a způsob vyprávění. Události jsou na sebe napojovány strašně ledabyle a repetitivně, podle stále stejného vzorce (někdo se někoho pokusí unést/zabít, dotyčný je dopaden/unikne a znovu dokola). Postavy se přes náznaky psychologizace (Lisbethino trauma kvůli sestřině zradě) chovají jako v tuctovém akčním filmu a jejich hloupá rozhodnutí pro ně příliš často nejsou fatální jen díky šťastným náhodám a magicky bezchybnému načasování. Vizuální styl, vycházející ze scandi noiru a punkové a S/M estetiky, jen kopíruje Finchera a Alvarez mnohem víc než pomalých odhalujících záběrů (jako je ten první po „bondovských“ úvodních titulcích), které vyvolávají neklid a nepříjemné pocity, využívá rychlého nepřehledného střihu, který veškerou atmosféru pohřbívá. Nejvíc „doma“ je režisér zjevně během scén s prvky body hororu, které jediné nejsou stejně bolestivě generické a zaměnitelné jako zbytek. Claire Foy v roli Lisbeth Salander rád uvidím znovu, ale ne ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná feministickou odpověď na Zastav a nepřežiješ. 55% (05.11.2018)

Popravdě, kromě prvního dílu z originální švédské trilogie mě chytla pořádně jen jednička, ostatní buď nestálo za nic nebo to přímo nenaštvalo, ale bůhvíjaké pocity se z toho filmu nedostavily. Pořád mi chybí Fincherův americký remake jedničky.....uvidíme, třeba se k tomu časem dostanu. Velice mě ale zajímal tento nejnovější přírůstek, protože příběhově nabízí zápletku, která doposud Švédy nebyla natočena. Alvarez mě zaujal Smrtí ve tmě, parádní thriller se vším všudy. I proto jsem se na Dívku v pavoučí síti docela těšil. Nezklamalo mě to, nýbrž mě to ale nijak ani neohromilo. Obsazení Claire Foy do hlavní role Lisbeth Salanderové se podle mě zdařilo, její image zachytili vskutku přesvědčivě, i její chování se dosti blížilo originálu, když to člověk porovná. Na druhou stranu herec coby hlavní novinář mě zklamal, tam bych asi v kastingu zvolil někoho jiného. Akční stránka sice na jednu stranu nebyla špatná, pár scén vydařeně natočených, ale pořád si kladu otázku. Neměli více vsadit na thrillerovou stránku než na tu akční ? I tak vydařené. Za mě dávám 64 % (18.03.2019)

Musím říct, že pro mě se jedná o příjemné překvapení. Fincherovu verzi jsem neviděla a vidět neplánuju, protože to považuju za kopii originálu, která musela vzniknout, aby Amíci nemuseli číst titulky. Tady se naštěstí jedná o úplně nový příběh. Zpracování sice nejde moc do hloubky, film ale rychle odsýpá a dočkáme se spousty kvalitní akce. Za závěr se sniperem pak přidávám čtvrtou hvězdu, protože takhle dobré akční finále jsem neviděla ani nepamatuju. (14.11.2020)

Obrovské zklamání. Obrovské proto, že jsem prostě nečekal vůbec nic moc extra, ale tohle? Skandinávská (trojdílná) Lisbeth stále nemá konkurenci, Rooney ji nezastínila, znovu: ale tohle? Naprosto generická nudná moderně akční Ethan-Bondovsky high-tech hračičkovská blbost nehodná 110 minut. Claire má na kontě několik vážně skvělých rolí, ale sem mi nezapadala. O postavě Blomkvista se snad ani nebudu zmiňovat, tady casting selhal naprosto. Celý tenhle nesmysl neměl s předchozími příběhy vůbec nic společného, jen jména pár postav. Žasnu, tohle bylo něco, co mělo jít rovnou na VOD. (02.03.2019)

Pár lidí nad dalším kusem téhle série ohrnovalo nos a nad výsledkem nadávalo, za mě Fede Alvarez a jeho tým nějaké ty emoce vyvolal a nějakou reakci vymlátil. Ale vesměs se přikláním k oněm kritickým hlasům. Severské trio podle bestselleru Stiega Larssona i Fincherova verze byly stylové, inteligentní a napínavé, navíc s propracovanou psychologií postav a skvostnou severskou atmosférou. To všechno mi tady chybělo. Po zesnulém Larssonovi napsal čtvrtý díl Milénia David Lagercrantz: úkol naší uzavřené hackerky je zase zatraceně těžký. Když se vrátíme k Fincherovi, kriminální zápletka nebyla tím nejdůležitějším, co se odehrávalo na plátně. Byly to postavy. Samozřejmě rafinovaně dávkoval informace a nechával diváka v nejistotě, ale s hlavními postavami pracoval znamenitě. Což Alvarez prakticky neumí. Lisbeth nedokázal zlidštit, jakémukoliv nebezpečí je nadmíru odolná. A stejně jako zbytek postav se jen přesouvá z bodu A do bodu B a namísto ostatních má až superhrdinské schopnosti. Problém u mě osobně byl tedy asi nejvíc v tom, že v jednu chvíli někdo naši hrdinku dusí, o pár minut později už vymýšlí, jak někoho hackersky obejít, napálit, oklamat, že i Einstein by se krčil někde v koutě. Přesně ví, co udělat, zdatná je snad ve všech oblastech. A to zdaleka nemluvím pouze o tom, že umí airbagy v autě aktivovat na dálku přes mobil. Akci naopak Alvarez zvládá, jen se vytratilo ono drásavé napětí. Každopádně neříkám, že bych se příště zase nepodíval. Mimochodem ale kasovní propadák, takže možná ani žádné příště nebude. (20.01.2019)