Pahorok

Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique (17.02.2009)

Takový malý pahorek a přítom je tak těžké ho zdolat. No, bodejť by ne, když makáte na přímém slunci, na zádech táhnete obrovský pytel a ještě k tomu nad vámi řve despotický velitel. Atmosféra tyranie se mi líbí (snad ještě pro to nejsem úchyl), jenže jsem neměl úplný pocit vtažení do děje. The Hill znamená příjemně ztrávené 2 hodiny, bohužel k dokonalosti ještě něco chybí. 8/10 (07.01.2008)

Kvalitatívne hodnoty filmu odrážajúceho nezmyselnosť vojenskej mašinérie sú jedny z najdokonalejších vo svojej podstate. Každá postava má dokonale spísané charakterové črty, čo prispieva k maximálnej spokojnosti. Connery je perfektný, no je len malým článkom tohto bezchybného reťazca, ktorý na mne nechal hlboké stopy. Od začiatku sa tak síce netvári, no postupne vrcholí psychické násilie a fyzické aj duševné týranie sa presúva takmer až na diváka. Až budete chcieť aby skončil, a skončí skvostne. Takže naozaj nepochybne dokonale zahrané a tiež nechápem len 'zlatopalmovskú' nomináciu. Dve hodiny skvelého proti-army filmu, keby bolo viac takýchto. 100%. (11.02.2008)

I přes znalost děje jsem si tenhle film dost užil a to zejména díky netradiční práci s kamerou. Krom soustředění záběrů ve vypjatých situacích na opocené obličeje protagonistů, což ruku v ruce s ostrým střihem ještě zintenzivňuje hutnou atmosféru, se mi líbily švenky jež umocňovaly zoufalství či záchvaty jednotlivých postav. Filmy ze 60. let mám obzvlášť rád a to asi pro to, že tehdy ještě na tomto řemesle šlo hodně objevovat a zrovna Pahorek je důkazem toho, že i v celkem komorním prostředí se dá natočit film, který působí ohromně. Samozřejmě by film tak dobře nefungoval bez hodně dobrých hereckých výkonů (hlavních i vedlejších), největší zásluhu na výsledné kvalitě pak ale stejně má režisér Sydeny Lumet. (05.02.2013)

Pahorek Raye Rigbyho není protiválečnou agitkou. A není tomu tak ani ve filmové adaptaci Sidney Lumeta. Naštěstí. Jde "pouze"o zřejmě nejlepší obžalobu zkostnatělosti britské armády. Adaptace se vyvedla na výtečnou. Snad krom šílenství Jacko Kinga, které je tu podáno poněkud podivně zkratkovitě. Lumetova režie i na omezeném prostoru jednoho písečného buzerplacu a jedné cely naprosto exceluje. Výborný zážitek je navíc skvostně podpořen hereckými výkony. Atmosféra vedra, bezvýchodné situace a dusna je tak perfektně podaná, že se potí nejen postavy, ale i divák. Na Pahorek se prostě nezapomíná. Dodnes mě nepřestává fascinovat, že nebylo zfilmované i přímé pokračování Pahorek z písku, ve kterém se osudy jednotlivých postav uzavřou. Na druhou stranu filmový konec je tak nějak více znepokojující. (07.01.2008)