Na dno vášne

Almodóvar je skvělý vypravěč. Dokáže i jakkoliv i nevěrohodné příběhy vylíčit tak, že působí logicky a lidsky. Tento film je navíc obklopen jakousi až magickou aurou. Podobně pohádkově na mě působily knihy G. Marquéze. K tomu je Almodóvar i skvělý řemeslník a tak je film prosycen spoustou krásných a hravých záběrů. Tento režisér si zkrátka umí svého diváka podmanit, umí do filmu naládovat tolik často i protichůdných emocí, až si někdo může říct, že je to na jeden film příliš. Herci jsou si významu svých rolí vědomi a je patrné, že do filmování jdou s absolutním nasazením. Na dno vášně je skvělou demonstrací všech Almodóvarových předností. (14.09.2009)

Můj první film od Pedra Almódovara. Příjemný, krásný, se španělským temperamentem, Javierem Bardemem a okouzlující Penelope. Myslím, že jsem nemohla začít Pedrovu filmografii lépe, než právě tímto snímkem, i přesto, že si pátou hvězdičku nechávám v záloze pro jiné jeho tvorby. A že se na ně velmi těším. (11.11.2012)

Pustit si tenhle film v roce 2022 znamená vrátit se na chvíli do starých dobrých devadesátek, kdy se po ulicích Madridu proháněla auta jako Citroën BX, Seat Toledo či Peugeot 406 (která už ze silnic takřka zmizela), a kdy byl Almodóvar na vrcholu tvůrčích sil. Na dno vášně je skvěle obsazené drama, s krásnou hudbou a kamerou, a hlavní postava, sirotek Víctor, je neuvěřitelný sympaťák, kterému člověk jako já musí držet celou dobu palce (mám podezření, že úvodní -  zdánlivě zbytečná - sekvence s jeho narozením v autobusu v r. 1970 ve mně po zbytek filmu živila k Víctorovi příjemný pocit jakési důvěrné blízkosti). Osobně bych si tipnul, že literární předloha Ruth Rendell bude asi slušný brak - vzájemná propletenost všech postav v silně nepravděpodobném příběhu je až úsměvná (těžko kupříkladu věřit tomu, že by i v bezstarostných devadesátkách bylo možné, aby do školky k dětem přijali vychovatele, který čerstvě vyšel z vězení) - ale v tom je Almodóvarovo mistrovství, že z takové látky nechal vzniknout tak dramaticky působivému výsledku (ostatně film z předlohy vychází jen volně, jak jsem se dočetl). Člověk uvyklý Almodóvarově tvorbě zde vlastně nemůže být překvapen, protože se mu zde dostane v podstatě všeho, co už zná z jeho dalších filmů, a to dokonce ve vrcholné formě, která s lety zraje jak víno, a je vyloženě příjemné vidět dnes film z časů, kdy ještě nebyl internet ani mobily, a život tak vypadal podstatně jinak - dnes by už takový film vlastně nebylo možné natočit. (25.08.2022)

Pedro mě ještě nikdy nezklamal. Vždycky přijde s něčím co mě naladí na jeho vibrace. Sledovat jak se mění Madrid je v jeho podání jednoduše lahůdka. V tom Madridu krom toho všeho ještě žijí individua, který se v setkávají a rozcházejí. Ježiš to zní banálně, že? Heh ale v tom případě je banální život. Protnout se na cestě s lidma, kteří tě někam posunou to je dar. Dík Pedro, potkali jsme se!!! (19.02.2009)

Pedro Almodóvar není z těch reziseru, které bych vyhledával. Když jsem ale na Cinemaxu narazil už po několikáté na tenhle film a viděl Penélopu Cruz jak tam těhotná rodí v autobuse, rozhodl jsem se, že už to konečně dokoukám. A nakonec musím říct, že to není zase tak špatné. Zvláštní kombinace lásky, vztahů a s tím spojených, někdy i osudových problémů. Od Almodóvara určitě standard, pro mě ale film, na který se musí hledat zvláštní příležitost, jinak bude hodně rychle nudit. (03.12.2012)