Psie popoludnie

Peníze před chvílí odvezli a kolem se vyrojí stovky policistů- těžko si lze představit větší zádrhel při vykrádání banky. Sidney Lumet této zajímavé myšlenky využil tím nejlepším možným způsobem a ve spolupráci s hvězdným Al Pacinem stvořil napínavý a poutavý příběh, jehož jedinou prohrou bylo, že se natáčel ve stejný rok jako Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem. Jinak by totiž k Oscaru za scénář jistě přibylo i ocenění pro režiséra a také Pacina, který hraje jako o život a jeho jednání mu prostě věříte. I když se film věnuje námětu užívanému vesměs v akčních snímcích, padnou v něm za celou dobu sotva tři výstřely. To mu ale neubírá vůbec nic na kvalitě ani na tempu, naopak může být ještě více prostoru věnováno psychicky náročné situaci, do které se všichni zúčastnění, ať už rukojmí, pachatelé či policisté, dostali. Celé je to výborně natočené, je hodně cítit atmosféra 70. let plná diskriminace a politických afér a divák je napnut až do konce, podaří-li se lupičům frnknout, nebo budou dopadeni? (27.02.2012)

Svižně odtočená tragikomedie o jedné nevydařené amatérské loupeži. Celé se to nese v takovém tom rozervaném americkém stylu 70. a 80. let a celé to staví na výborném, avšak trošku jiném Al Pacinovi, který jako homosexuální bankovní lupič je bezkonkurenční. Spousta vtipných momentů, film si vás vtáhne a budete prožívat všechny policejní manévry, budete se kochat, jako pojede na letiště z minibusu a závěrečná scéna vás rozhodně nepotěší, protože těmhle dvou „kmotrovským bratrům“ musí fandit každý! Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, ale podruhé bych ho vidět už moc nemusel, spousta dlouhých (hlavně zbytečných) scén a místy chaotické. Hodnwě dobré tři hvězdičky. (07.06.2008)

Nejen díky tomu, že se příběh zakládá na skutečné události, je Psí odpoledne prvotřídní záležitostí. Svůj podíl na působivosti má také herecké představení Al Pacina a Johna Cazale, tedy dvojky, které to dobře fungovalo již v Kmotrovi. Opomenout však nelze též bravurní vykreslení charakterů hlavních i vedlejších postav. Snímku není cizí napětí, špetka humoru, dostatek dramatu a skvělé zpracování, což lze u Sidney Lumeta očekávat. (07.01.2019)

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Určitě jeden z nejlepších filmů s tematikou "přepadaní banky". Nejen drama a hra o životy rukojmích i obou zločinců, ale i tak trochu portrét doby (narážky na neomezenou moc odborů v tehdejších Státech, moc médií, masakr v Attice i tehdy opovrhovanou homosexualitu). De facto rekonstrukce skutečného případu, kde se ukazuje, že nejlepší příběhy píše sám život - v první půli nechybí mnoho zvratů i absurdních situací, s nástupem agenta FBI pak začíná psychologický boj "kdo z koho", kde by se napětí dalo krájet a celé se to sleduje jedním dechem. Mladičký Al Pacino už tehdy fenomenální, mistr vedlejších rolí John Cazale se svým nečitelným výrazem mu zdatně sekunduje. Sidney Lumet natočil několik skvostů, tenhle je jedním z nich a společně s takovým Arthurem Pennem patří v mých očích mezi nejvýraznější nedoceněné tvůrce 60.- 70.let. (15.07.2007)