My

// "Looks like some kind of f*cked up performance art." Jordan Peele se zkouší vyprofilovat do nového Hitchcocka, a skoro mu to i prochází. V případě Us ale dojíždí na nedotažený scénář, který ve finální třetině musí spoléhat na kdejaké berličky, aby vůbec dokulhal do konce. Konce, kterej je ještě navíc zhruba od poloviny filmu strašně průhlednej. Ale budiž, účel to splnilo, a já z kina odcházel relativně potrápenej a spokojenej. Jednou mu to prominout můžu, ne? 6/10 (26.03.2019)

Tři čtvrtiny stopáže jsem měl z druhého filmu Jordana Peela "plnější" hororový zážitek než z jeho prvotiny Get Out. Mát to špičkové řemeslo, skvělý námět, výborné herecké výkony v čele s Lupitou Nyongo a rovněž lépe začleněné humorné vložky, které tentokrát vůbec neruší. My sahali po nadšené pětihvězdě, zvlášť když i ten sociální přesah o jakési vzpouře těch přehlížených a méně šťastných z nás je navýsost aktuální. Bohužel ke konci film vyjede z tratě. To závěrečné mytologické vysvětlování tam buď nemělo být vůbec (tak, aby dvojníci fungovali v ryze alegorické rovině), anebo mělo být neprůstřelnější, protože v téhle podobě akorát tak vybízí k vrtání se v různých praktických detailech fungování dvojnického světa, což je cesta do pekel. A úplně poslední zvrat to ještě víc zamotává. Bezprostředně po projekci si nejsem jistý, jestli jím snímek ze své smysluplnosti náhodou dost neztratil. Zároveň se ale těším, až si film někdy v budoucnu pustím podruhé, a budu se znalostí jeho vypointování sledovat, jestli smysl dává, nebo ne. Každopádně na "pitvání" My poskytují materiálu fakt dost, takže nějakou chvíli mi v hlavě určitě vydrží. A to se cení. (26.03.2019)

Když chce být zjevně rasistický negr děsně kůl a rádoby originální, začne si hrát na Cunta a Lynče, ovšem nemá na to ani pigment, ani talent. Výsledkem je v několika málo detailech sice působivá, avšak debilní a nudná slátanina o tom, že i negroameričané mají své Je, kteří se je za mongoloidně nedotaženého, sociálně – mentorského pouťového filozofování snaží zrušit a nahradit. Nicméně každé zboží má očividně i uchoslyšně svého kupce, tudíž i zde se najde pár čokoládových drogových dýlerů a partička nematuritními manuálními obory nekompromisně vzdělaných intelektuálů, kteří tu gigantickou hloubku müsli a ty tolik přesofistikované tumory s blahoslaveným poslintáváním docení. A navíc k té sračkovité prudě přeci tak pěkně hrajou! (29.07.2019)

Bezesporu talentovaný Jordan Peele neponechal nic náhodě a vytvořil ambicióznější pokračování Uteč, které se (minimálně ze zámořských pozic) velmi těžko strhává. Černošská rodina se silnou hlavní hrdinkou plus třídní sociální rovina navrch, kdyby to nestačilo – a není vlastně možné film odsoudit. Tím si Peele vytvořil výbornou pozici pro tepání do americké společnosti, čehož využívá naplno. Jeho alegorické zobrazení současných světových problémů je však natolik rozmáchlé a scenáristicky nevypiplané, až spoustu lidí rozhodně naštve a, co hůř, neuspokojí. Tepající hudba a atraktivní kamera využívající nápaditých průletů a pečlivých kompozic nenechají nikoho na pochybách, že technickou stránku si Peele pohlídal, a tak vizuál dokáže udržet pozornost i během těch několika těžko pochopitelných momentů, které jsou prostě absolutně nelogické – i když o přísnou realističnost tu jistě nešlo. Namísto toho nás Peele zavaluje dostatkem symboliky, dobře načasovaných zvratů a žánrového mixu, který ortodoxní fandy hororů ani tentokrát neuspokojí. Jakkoli tohle všechno ale zní podivně negativně, odcházel jsem spokojený, Peelovi fandím a podobně nestandardním produkcím dvojnásob. Ale v podstatě se nedá říct, nakolik vám zrovna tenhle kousek sedne a nakolik vás spíš naštve… (25.04.2019)

Můžu, respektive mám na to dva pohledy: druhý snímek (zbytečně) opěvovaného tvůrce můžu vnímat jako solidní filmařinu, která je kupříkladu v prvních minutách a ještě na několika místech skutečně působivá, ale to musím vypnout mozek a neřešit tu neuvěřitelnou nevěrohodnost. A tím se dostáváme k druhému pohledu, kdy jde dle mého o nabubřelé a ambiciózní nic, respektive něco, což ovšem při bližším zkoumání absolutně nedává smysl. A odkrytí karet žádné trumfy nenabízí. Malá dívenka navštíví s rodiči zábavní park v kalifornském Santa Cruz, zaujme ji jedna z atrakcí a cosi ji tam bez přítomnosti rodičů vyděsí k smrti. Až z toho nějakou dobu nemluví. Nyní je dospělá, sama má rodinu a vrací se na stejné místo zrelaxovat. Ač je patrné, že se na chatu vrací nerada. V noci se pak na příjezdové cestě k objektu objeví rodinka oděná do červených mundúrů. Postupně se dozvídáme, co se v zrcadlové atrakci odehrálo. Po slibném úvodu platí to, co u Peeleova debutu. Není to o vyskakování bubáků ze dveří, je to o mísení žánrů a slušných hereckých výkonech. Něco tady nehraje, má to velmi dobrou atmosféru, je to fajn v detailech a diváka jednoduše zajímá, co nabídnou další minuty. Jenže zatímco tehdy u Get Out to ještě slušně fungovalo, tady si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Můžeme konstruovat nejrůznější scénáře, možná v tom filmoví všeználci vidí intelektuální podobenství, já ale něco zcela jiného. Cosi jako krizi identity. Výsledek má být asi něco ve stylu „zase si za to můžeme sami“, jenže tenhle sociální komentář rovněž nefunguje. Žertíky otce, který se jinak ukazuje spíš jako strašpytel, také. Vůbec ne silné tři hvězdy. (26.05.2019)