Dvanásť rozhnevaných mužov

Výborný nápad, nad kterým se dá přemýšlet a zauvažovat. Dokáže někdo bojovat proti většině? Dokáže se někdo vzbouřit a říct okolí ne? Je to těžké, ale síla osobnosti, umět mluvit, a patřičné důkazy prokážou, že to možné skutečně je. Ten důkaz je v tomto filmu nádherně vidět, jenže když se dokáže tohle, tak už není daleko od toho, aby ten člověk dokázal lidi ovlivňovat a manipulovat s nimi. Je to jenom o tom jak se člověk ukáže ve společnosti. A tento film zkouší vyřešit právě tenhle problém. Není důležité na něm koho tu těchto dvanáct mužů řeší. Jestli je ten kluk vinný nebo nevinný. Tady jde skutečně o to, zdali se dá ovlivňit lidský mozek, i když veškeré důkazy svědčí proti němu a abych se přiznal, sám jsem věřil spíše v NEVINNÝ. Ale možná jsem byl právě ovlivněn jako zbylých jedenáct mužů a ten kluk zase někoho zabije. Je to zvláštní, ale tento film na to bravurně upozorňuje. No a nakonec je hezké vidět Jiřího Voskovce v jedné z rolí dvanácti rozhněvaných mužů. Každý z nich se může honosit tím jak je jiný, naprosto jiný od ostatních, a to je na tom všem právě tak hezké a záměrné, jako celý film. (21.08.2008)

Už dlouho se mi nestalo, aby film, který má hodinu a půl, mi uběhl, jako by to byla sotva hodina. 12 rozhněvaných mužů je filmový klenot. Je to perla, která i po 52 letech (!!!) dokáže zapůsobit a má co říct. Je to film, který musí milovat každý, kdo se vyžívá v logice a logických věcech. Je to film plný argumentů, protiargumentů, ale hlavně, je to film, který nechá rozhodnutí na Vás. Jistě, porotci nějak rozhodnou, ale vy se NEDOZVÍTE, jestli rozhodli správně, nebo ne. Jeden z filmů, který si zaslouží být v žebříčcích tak vysoko, jak je nyní. A pokud nechcete dopředu vědět, jak porotci rozhodnou, tak si nečtěte komentář od uživatele johny89. (21.12.2009)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Hodina a půl v jedné místnosti se dvanácti porotci, kteří mají v rukou lidský život a mají o něm rozhodnout. V na první pohled jasném případu se díky jednomu z mužů náhle začnou vynořovat zprvu drobné, pak větší nejasnosti. Strhujícím způsobem natočené drama s vynikajícími výkony všech zúčastněných herců je postaveno na dokonalém scénáři, v němž nenajdete slabé místo. Btw. Tohle je další důkaz zaslepenosti Filmové akademie, protože neudělit tomuto skvostu žádného Oscara se rovná prakticky filmovému rouhání. (02.05.2007)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)