Dvanásť rozhnevaných mužov

Tady není o čem. Excelentní filmový zážitek u kterého není žádný tajemstvím, že oplývám jedním z nejlepších scénářů všech dob a vynikajícím hereckým ansámblem s dokonalými výkony. Proto bych se ovšem zaměřil na aspekt, který tu není tak vyzdvihován, ale je stejně brilantní. Režie. Sidney Lumet dokázal jednu místnost s dvanácti chlapama udělat živější a záživnější, než dobrodružné a akční filmy obrážející celý svět. Dynamická obměna uhlů, přerušování monotónnosti změnou prostředí, pomocí záběrování a nebo obměnou denní doby či počasí, skvělý atmosféra příšerného tepla a oblety kamerou napříč celou místností, to vše dělá z Dvanácti rozhněvaných mužů tak úžasný filmový zážitek. Nebýt takto brilantní režie, dalo by se říct, že to mohla být klidně divadelní hra, ovšem v tomhle provedení, to mohlo mít takovou sílu jen jako film. (18.08.2023)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Nejen parádní scénář a výborní herci, nejen důkaz o síle filmu bez ohledu na rozmáchlost interiérů i exteriérů. Dvanáct rozhněvyných mužů je i ukázkou Lumetovy fenomenální schopnosti režírovat zároveň nenápadně, přesto však neustále překvapivě a i na prostoru nedovolujícím formální excesy inscenovat velmi živě a s vnitřní dynamikou. Už pouhý způsob nasvícení, jenž se proměňuje spolu s houstnoucí atmosférou, volba zcela jiných způsobů zobrazení při různých hlasování, gradace fungující pouze na bázi sugestivních pohledů na jednoho z porotců, to vše hovoří o Lumetově režijní moudrosti, které se nedokázal vyrovnat ani o čtyřicet let později William Friedkin. Lahůdka. (26.08.2005)

Jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o možné nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutív ohnivé diskuzi dopracují. Film, který nestojí na ničem jiném, než na geniálním scénáři (jeden dlouhatánský, skvěle napsaný rozhovor 12 porotců v uzavřené místnosti) a brilantních hereckých výkonech všech zúčastněných a tím spíš si zaslouží obrovské ovace za to, jak je strhující. (24.09.2007)

Sidney Lumet nám dokázal, že k natočení kvalitního dramatu není potřeba žádný exteriér, ale jen jedna místnost pro našich 12 rozhněvaných mužů! K tomu scénář plný skvělých dialogů a různých konfrontací, několik kvalitních herců v čele s "obhájcem" Henrym Fondou a jeho hlavním "odpůrcem" Lee J. Cobbem a v neposlední řadě štěstí na režiséra, který tyhle dva základní stavební kameny dokonale poskládá, což Lumet splnil na jedničku. Film byl původně natočen pro televizi, ale nakonec byl nominován na tři Oscary!!! Na závěr určitě nezapomenout na přítomnost Jiřího Voskovce, který rozhodně nezklamal. (12.12.2007)