Dievča

Snímek vyprávěl o trans dívce Laře, která se však narodila v těle muže. Podstupuje proto množství hormonálních a chirurgických procedur, aby jejímu pocitu, že je ženou, odpovídalo i její tělo. Jejím snem je také stát se profesionální baletkou. Film samotný je až naivně idilický. Lara žije s otcem a bratrem, kteří se s ní kvůli jejímu snu stát se baletkou, přestěhovali dokonce do jiného města, ve kterém se taneční škola nachází. Její otec je až nenormálně chápavý, obětavý, starostlivý a Laru podporuje jak jen může. Neustále si s ní povídá, řeší s ní její pocity, chodí s ní na zdravotní vyšetření a také toleruje všechny její výkyvy nálad, výbuchy vzteku a vždy je jen přívětivým a chápavým tatínkem. Nejinak milé je i zbylé Lařino okolí. Její učitelé ve škole jsou velmi vstřícní a spolužáci ji kvůlu jejímu „problému“ také nijak neodsuzují či nešikanují. Při velmi citlivě položeném dotazu, zda dívkám nebude vadit, když se bude Lara s nimi převlékat v dívčí šatně, není ani jedna dívka proti. Dá se říct, že Lara vlastně žije v úplně ideálním světě plném porozumění, přesto však tohle všechno prožívá velmi těžce, což je samo o sobě pochopitelné, nicméně prostředí vykreslené ve filmu podle mě absolutně neodpovídá realitě. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé, Victor Polser v roli Lary předvedl zajisté vynikající výkon, avšak svou idylkou mě film nepřesvědčil, abych mu uvěřila a dovedla se skutečně vcítit. Jako pěst na oko na mě působil i konec, ve kterém si Lara nůžkami ustřihne své přirození, ačkoli ji již zanedlouho má čekat operace, která by celé její trápení vyřešila. Neskutečně vlídná a chápavá reakce jejího otce i na tuhle „hrůzu“ způsobila, že mi film v závěru přišel spíše jako velmi špatná komedie, než jako kvalitní drama. (17.01.2019)

Pro mě (nejméně pánský) výkon roku 2018 od Victora Polstera, ze kterého ve filmu fakt nešlo spustit oči. Komorní a hodně realistický trans příběh oproti těm, které nám například doposud servíroval Hollywood. Poslední scény jsou opravdu silným zážitkem. 85% (25.11.2019)

Skoro az dokumentarne pojaty film o ceste jednej transgender teenagerky za svojim snom. Dlho to pôsobi idilicky bez väcsich konfliktov, kedze aj väcsina okolia sa k nej sprava tolerantne. Nakoniec si ale pre hlavnu hrdinku zivot pripravil dilemu v ktorej si bude musiet zvolit medzi dvoma svojimi zivotnymi tuzbami. Spôsob akym sa to rozhodla riesit bol dost brutalny a zaver mozno az prilis nechava na divakovi, by si to cele sam domyslel. Hlavnym kladom filmu je ustredne herecke duo. Victor Polster ktoremu to dievca uveri snad kazdy a mna najviac dostal Arieh Worthalter ako jej citlivy skoro az rozpravkovo idilicky otec, ktory ani svojou dobrosrdecnostou jej nedokaze pomôct v trapeni a tie jeho neustale otazky, ci sa citi dobre by liezli na nervy aj mne. Kedze ma transgender tematika zaujima, tak som sa nedozvedel nic nove, ale je to podane vystizne. 8/10. (28.03.2019)

Dospievanie, sťahovanie a začiatok náročného štúdia na prestížnej škole. To všetko sú veľmi náročné a významné medzníky v živote mladého človeka, ktoré vedia z emócii občas narobiť poriadnu húsenkovú dráhu. Lara sa však musí popri tom všetkom vysporiadať ešte s niečím iným. Narodila sa v nesprávnom tele - v tele chlapca. A tak sledujeme nie len jej dospievanie, pomoc so starostlivosťou o mladšieho brata a každodennú drinu v baletnej škole, ale aj jej návštevy lekára, hormonálnu liečbu a jej vysporiadavanie sa so samotnou premenou. Veľmi chválim režisérovo poňatie, v ktorom (na rozdiel od iných podobných filmov) nesledujeme negatívny prístup rodiny, či opovrhovanie okolím. Lara má otcovu maximálnu podporu, spolužiačky baletky ju okrem občasných menších poznámok akceptujú a nevadí im, že používajú spoločné šatne a sprchy. Ide však o to, že aj keby mala Lara podporu celého sveta, musí sa s tým vysporiadať sama A čo všetko to obnáša, si väčšina z nás asi nedokáže predstaviť... Stále veľmi citlivá téma, ktorá pravdepodobne zopár divákov zdvihla zo sediačiek v kinách ešte predtým, ako samotný film skončil. Komorné, veľmi krehké a predsa pre niektorých tak poburujúce... (04.01.2020)

"A ze žaludu uděláme klitoris." Tak díky, teď už vím všechno. Polovinu filmu si uzurpují scény z baletní školy, které nabízejí jen úmornou dřinu, pot, slzy a krev, to když kamera opakovaně zabírá zdevastované nohy titulní postavy. Druhou polovinu si pak divák s hlavní postavou prohlíží její polo/nahé tělo v zrcadle. K námitkám, že trans postavu měla hrát skutečná trans osoba, dodám jen tolik, že ani opilého nezahraje nejlépe notorický alkoholik. (27.01.2024)