Climax

Nepříjemná, děsivá (až nechutná), avšak precizní anatomie perverzity & dekadence lidské zvířeckosti. Takto si představuju artistní vizualizaci odborného článku v Journal of Experimental Psychology: Ve struktuře filmu se dá najít abstrakt, úvod, popis metody, diskuze i závěr; přičemž celé je to propojeno neustálým pohybem, neutuchající jízdou na vlnách beatů a konstantním napětím, od kterého se divák zrelaxuje až hodinu poté, co odejde z kina... Climax nabízí intenzivní prožitek, je maximálně vtahující: Pokud se divák nezablokuje hned na začátku, stane se v průběhu filmu skoro jeho součástí, což vyvrcholí v dlouhé závěrečné scéně totálního vizuálního & akustického chaosu, vyvolávajícího v divákovi pocity vlastního "sjetí"... Tak jak kdosi přidal acid do sangrii, Noé s Debiem namíchali audiovizuální koktejl, po němž je zážitek návštěvy kina připodobnitelný jízdě na horské dráze, na jejíž spodní úvrati je náraz do zdi. Vzrušení se prolne s panikou a končí hororem & totálním emočním vyčerpáním. Skvělá kamera s úchvatnými úhly záběru, famózní choreografie. Žádnou filosofii nebo poselství však v Climaxu nehladat! Pouze čistou deskripci a intenzivní prožitek. (25.02.2019)

Uhrančivé taneční scény za doprovodu dunivé hudby 80. a 90. let. Pokec o sexu bez zábran, roznožky na parketu, močení, zvracení,LSD, krev, dlouhé záběry prostřídá sjetá kamera, co zapomíná, kde je nahoře a kde dole, flirtování, rudé světlo a peklo. V kinosále jsem seděl sám, pak dorazil nějaký pár, který naštěstí po půl hodině zase odešel. Nebylo nic lepšího, než si užít tenhle film samojediný, zejména když se vše zlomilo a nastoupila smršť. Děkuji všem příležitostným divákům, že do kina nedorazili. Stálo to zato. (20.11.2018)

,,SMRT JE MIMOŘÁDNÁ ZKUŠENOST.…“ /// BACHA! Je to plný spoilerů, protože je to píčovina! V poslední době mám dojem, že jde vo to světu ukázat, komu víc filmařsky jebe. Gaspar Noé má našlápnuto na hódně dobrý umístění… Ale k filmu - čekám… čekám… půl hodiny čekám… co jako se bude dít. Úvodní dlouhý video z konkurzu na tanečníka. Pak dlouhej (beru – celkem zajímavej) extravagantní tanec. Pak volná zábava. Hraje debilní (ňáký techno) hudba a oni (jako voni všichni – je jich nevím… 15? 20?) pro změnu tančej a chlastaj. A kecaj. Jen tak… a pak vo píchání. A dlouho… dlouho… (nebo se mi to aspoň zdá). A furt hraje ta sračka. Pak zase tančej – teď jedou sólo… (tak holkám to celkem sluší. Je v tom kus erotiky – což má tanec dávat, ale … prostě rychloposuv!). Naštěstí se pak jedna vymočí na stojáka, takže by se mohla zábava rozjet. Jelikož furt hraje ta debilní hudba, postupně jim začíná mrdat v kebuli ( - že by měli půlhoďku na to, aby chcípli?). Někdy hezky, většinou ale teatrálně. A furt hraje ta sračka. Ozývaj se šílený výkřiky, vobčas nějakej záchvat a pak – zásadní věc – JE TICHO!. Kurva… jen na chvíli… Navíc těch mrtvejch nepřibejvá. Lesbická scéna – tak kolik na ni máme času? Aha… tak zase nic (ale nějaký prcání tady je. Ale stejně je vidět piču. Teda vlastně není…)…. Další hororovej art. Lehce erotickej, magorskej a úchylnej. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vod prdele se držím dál. Smrdí hovnama. 2.) Čekal jsem, kdy a koho napadne dát závěrečný titulky na začátek, úvodní doprostřed…. 3.) Thx za titule „doummais“ a „Kasparov“. /// PŘÍBĚH ne HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Gasparova osnova je stejně ďábelská jako sebestředná. Začne se závěrečnými titulky, protože je autor nenávidí. Pak přijde na řadu interview s tanečníky, u kterého si máme hlavně všimnout, co je v knihovně a videotéce a následuje climax Climaxu v podobě bravurního čísla, v němž se perfomeři svíjí jako posednutí zlými silami. Improvizační scéna konverzací ve dvojicích je jen stafáž před krumping sólo výstupy a opožděnými úvodními titulky. No a druhá acid půle se věnuje úpadku babylonských stříknutým Danteho Peklem a kamera při ní hledá takové úhly, aby nám to v tom diskomfortu bylo jasné.. Kritici i kolegové to vesměs chválí, nicméně Noé je trochu špatný z toho, že se to týká filmu, kterému se ve své kariéře nejméně věnoval. Upřímně, jde to vidět. Připadalo mi to, jako kdyby se hoši z Partičky trochu sjeli a sehráli kombinaci her „Ptačí perspektiva“ a „Nespokojený režisér“. Než snahu šokovat publikum přehazovat na jiné, měl raději potlačit ego a vzít tu reklamu na parfém.. (10.05.2019)

Vlastně platí to samé co u Trierova Jacka - generické dvě hodiny s režisérem, který ztratil jakoukoliv možnost šokovat nebo překvapit, protože v tomhle ohledu už nemá kam svoje dílo vystupňovat od svých minulých věcí. Jenže zatímco dvě hodiny s Trierem strávím rád, Noe mě neskonale nudí. Debie občas udělá něco pěkného s kamerou, potud dobrý, ale z Trierova tlachání si pořád vezmu dost vtipu a zábavy, tady jen čekám, až to uteče. (20.02.2019)