Climax

Půlka filmu se sestávala z tancování a především z dialogů, jejichž stěžejním tématem byl sex. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy viděl něco tak otravného a měl jsem sto chutí to vypnout. Pak se film překulil do psychotického násilí s celkem solidním zvukovým podkladem, kdy hrála prim tuc-tuc muzika a dětský křik. To se mi líbilo. Jenže pak se zase zbláznila kamera, na povrch vylezl protivný vizuál a všechno dobré bylo pryč. Ani Boutellka mě nepotěšila. Souhlasím s tím, že se jedná o Noého nejlepší film, ale pořád je to dost mizerná záležitost. 30% (03.02.2019)

Taneční horror! Už jen na základě žánrového zařazení jsem měl jasno, že Climax musím vidět! Konalo se moje druhé setkání s Gasparem Noém po Lux Æterna... a opět se stalo, že mě Noé dokázal i nadchnout i ke konci otrávit – byť tady naštěstí méně, v rámci žánru funkčně, s jistým uzavřením a epileptickým peklem v přijatelné podobě. Vyzdvihnout musím už jen práci s neotřelým žánrovým spojením tanečního horroru: Obojí se tu často propojuje, např. v úvodě postavy zmiňují, čeho se bojí a zároveň mluví o tanci, celý děj probíhá během taneční zábavy, která v pozměněné podobě s horrorovým zvratem pokračuje dál i se psycho atmosférou v boji o přežití; děsivý záchvat jedné z tanečnic probíhá vyloženě v tanečních kreacích atd. Obě taneční sekvence z první poloviny mě naprosto uhranuly a přinesly samostatný zážitek navrch, barevné titulkové nápisy uprostřed filmu jsou skvělým vyvrcholením nabité barevné atmosféry před zásadním zvratem... a pokud jsem už u titulků, dostalo mě, že nejen úvodní titulky, ale i klasická loga produkčních společností(!) jsou zde oproti 99% produkce vložená mezi jiné scény ve chvíli, kdy už je divák pohlcen atmosférou a prostřihy na ně přijdou za hudby v již plně běžícím filmu. Zkrátka celkově originální koncepci nekonvenčního, přesto divácky atraktivního filmu má zde Gaspar Noé zmáklou do úplně posledních detailů, jak se vidí málokdy – dále např. sbírka knih a filmů inspirujících Noého, kterou si divák může v prvních minutách vedle televize prohlížet v případě, že se u sestřihu mluvících postav začne nudit... Výhrady ale jsou, hlavně si Noé neodpustil samoúčelné naplnění pár scén až úchylnými řečmi o sexu a také k závěru Climax přecházel do tak extrémního psycha, kdy jsem váhal, zda se mi navzdory intenzívnímu zážitku ještě líbí. Jenže zážitek byl natolik intenzivní a nezaměnitelný, že se ke 4. hvězdičce jasně přikláním. [75%] (24.03.2024)

Po formální stránce skvělá filmařská práce, film je jeden dlouhý psychedelický videoklip a z tohohle hlediska jsem divácky naprosto spokojený. Perfektně zmáknutý vizuál (a to hlavně díky prvotřídní kameře), příjemně hypnotická taneční hudba, postupně houstnoucí atmosféra, líbily se mi dokonce i moderní tanečky evokující místy tanec Svatýho Víta. Kamenem úrazu filmu je ovšem obsah. Fakt mě moc nebavilo poslouchat sáhodlouhé rozhovory zfetovaných negrů o tom, koho a jak by ošukali do zadku a vlastně vůbec všechny rozhovory typu kdo s kým šukal, s kým by kdo chtěl šukat, s kým ještě nešukal, kdo s kým by neměl šukat a tak podobně. Tahle ukázkově zdegenerovaná skupinka podlidí by celá potřebovala důkladně zgruntu přešukat motorovkou. Názorný (a odstrašující) příklad toho, kam vede divoký multikulturalismus v kombinaci s bezduchou konzumní společností. Sbohem, stará Evropo. A propos bylo vám na Titově mamince něco podezřelýho? Mně taky a tak jsem si ji trochu proklepl. Byl to chlap. (06.04.2019)

Filmy Gaspara Noého mají svůj vlastní žánr – to prostě nikde jinde neuvidíte. Climax obsahuje všechny pro Noého typické trademarky, které fanoušci tohoto šíleného inovátora dozajista ocení. Jinak jde v podstatě o komorní drogově taneční úlet, ze kterého budou nezasvěcení návštěvníci kin houfně utíkat již během první třetiny. Experimentální žánr jako takový rád nemám, ale filmové experimenty lidí jako Noé si vždy s chutí pustím. Kamera je zde využita naprosto geniálně a některé sáhodlouhé záběry jsou vskutku úžasné – ačkoliv je jasné, že je v nich schováno vícero střihů. Pokud vás zajímá, jak to asi vypadá, když je někdo na hodně špatném tripu, tak je Climax pro vás tím správným filmem. Pokud vás ale nebaví sledovat plejádu nesympatických existencí, které celý film jen tancují, chlastají, fetují a řeší sex a posléze jim všem začne hrabat z nástupu LSD – to celé navíc extrémně nekonvenčně natočené –, tak se tomu obloukem vyhněte. Ještěže nepiju sangrii... (07.07.2018)

Když skončila projekce Climaxu, měl jsem rozhodně pocit, že jsem přišel z flámu. Gaspar Noé totiž vytvořil naprostou halucinogenní šlehu, při jejímž sledování se člověk cítí takřka jako králíček Duracell. Nejvíce se bude asi vzpomínat na úvodní sekvenci, kde párty začala. Ten jeden asi 10 až 15 minut dlouhý záběr bez jediného střihu si zaslouží poklonu. Ona ostatně celá atmosféra filmu funguje přesně tak jak má, a nepůsobí ani v těch nejpodivnějších scénách nikterak groteskně, či humorně. Jako jednohubka super, ale musím souhlasit s komentářem J*A*S*M, protože to stejné jsem si říkal v kině. Doma bych ten film asi celkem protrpěl. (01.11.2018)