Climax

Noé točí filmy, z kterých mi je pokaždý totálně blbě. Kocovina, která nemá konce ani 24 hodin po tom, co se rozjely závěrečný titulky. To, co se odehrává tady je nefalšovaný peklo, které je podobně intenzivní jako Enter The Void. Ale prostě to nejsou výjevy, které bych chtěl mít v hlavě. Prostě proč?! Každopádně z toho bude kultovka! (03.02.2019)

Hysterická zdrogovaná show skupiny tanečníkov v uzavretom priestore pripomínajúci pivnice. Film sa snažia držať pohromade tanec, drogy a násilie ( násilie nie tak explicitné, ako by sa dalo čakať ), ale skôr to je technická prednosť filmu, že sa točí v dlhých záberoch. Má mnoho nelogickostí a nezmyselných scén ( dieťa ) a hoci je pohybové nadanie "hercov" na úrovni, ich prehrávanie srší z každého metra filmu. Snímok kontroverzného Gaspara Noeho vyvoláva silnú polemiku o vlastnom význame, ak teda odmyslím, že sa vraj skutočne stal. Keď však malo byť významom aké neovládateľné monštrá dokážu urobiť drogy z ľudských bytostí, tak sa to podarilo, ale mne tento šialený pop-artový prístup príliš neimponoval. (16.02.2019)

Nevěříš, nechápeš, ale jedeš v tom s nima, díky Gasparovi zručně natočené hudební i obrazové intezivnosti. Ovšem kromě dokonalé obsahově prázdné provokaci nic jinýho nedostaneš. Jsem rád, že jsem měl možnost vidět zrovna Gaspar Noého na projekci osobně, celou jsem mu koukal na hlavu v naděju, že se dostanu uvnitř a zřím. (24.10.2018)

Hodně se mi to líbilo, byť ne bezvýhradně. Vadil mi ten zdlouhavý úvod s nesnesitelně banálními interview se všemi protagonisty, nesedla mi tam ta Angie na konci (Stouny jsem nikdy moc nemusel a tato jejich notoricky ohraná skladba na mě v kontextu jinak bezchybného soundtracku působila jako pěst na oko) a konečně mi občas vadila chaotická kamera, která mi bránila vnímat, co se vlastně děje na scéně. Jinak za mě ale velké nadšení - ten film má strašně zajímavý výběr herců, ta dlouhá taneční scéna je naprosto geniální, dokonalá hudební a obrazová stránka je kapitola sama o sobě, a celkově jsem v kině u Climaxu prožíval pocit, že jsem takový film asi nikdy neviděl. Takže už jen za tu velkou porci filmařské invence palec nahoru. UPDATE 18. 2. 2019 - Na druhé zhlédnutí v telce byl můj dojem výrazně vlažnější. V kině si člověk aspoň užije pořádně nahlas tu hudbu (plus samozřejmě efekt velkého plátna) - v telce toto odpadá, a zůstane jen hodně divný úvod s TV interviews, následovaný slušnou (rozhodně však ne "geniální") taneční scénou bez jediného střihu, a desítkami dalších minut, zaplněných jalovým žvaněním a více či méně uvěřitelnými excesy, u nichž jsem už nějak nenacházel důvod, proč chtít něco takového vidět. Ty občasné mezititulky v obraze s jakýmisi kvazimoudry jsou pak jen iritujícím detailem navrch. Myslím, že v telce ten film vůbec nefunguje, a nově by se mi už asi nelíbil ani v kině. (02.11.2018)

Jaké by měly být základní atributy jakéhokoli filmu? Měl by něčím zaujmout, v lepším případě být výjimečný, zvláštní, originální či nevídaný a v tom úplně nejlepším případě by měl v divákovi cosi zanechat. Climax rozhodně zanechává, věřím, že i v těch, kteří párty ukončili předčasně, v tomto případě to asi nebude nic pozitivního, nicméně film by měl také vyvolávat emoce, což v tomto případě nelze popřít. Celkový psychologický efekt filmu je pro mě velmi silný a způsob, jakým je zde předkládán žánr horor, což jsem osobně po projekci považoval trochu za spoiler, bez uvedení tohoto žánru by mi Gaspar nafackoval ještě víc, je přímo skvostný. Každodenní horor našeho zprvu rozjařeného světa, kde všichni vesele tančí, spojeni stejným zájmem a hnaní přirozenou, přátelskou rivalitou v rámci svého umění, aby nakonec zbyl jen dav a viník. Zde byl startovacím motorem bezpochyby hodně slušný matroš přímo z kapátka, lze se jen marně domýšlet, co (kdo) způsobuje podobné jednání mimo tento film...když třeba přepneš na zprávy. Maximální úlet, ze kterého může být po lehkém začátku, který ovšem zobrazuje jedny z nejlepších tanečních scén ve filmu vůbec, za chvilku fyzicky i psychicky nevolno, ovšem po překonání se jedná o ojedinělý filmový zážitek, ze kterého si lze ukusovat dle libosti a ne jen jednou, což by měla být ta nejhlavnější a nejkrásnější vlastnost filmu, potřeba (nutnost) minimálně ještě druhého zhlédnutí. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (21.11.2018)