Americké graffiti

Neskutečně pohodovej film s výtečným soundtrackem a s mladým Howardem, Dreyfussem a Fordem. Ta atmosféra tý jedný noci, kdy se toho moc neřeší a jenom se tak jezdí z místa na místo je přesná, nic se tu moc neřeší a ta pohodovost a občasný hlášky mě fakt dostali. Výbornej film na odreagování nebo zvednutí nálady. (04.05.2009)

Vemte si židli, sedněte si v noci k nějaké frekventované silnici a máte jistotu, že si prožijete minimálně podobnout zábavu. Během první hodiny jsem měl co dělat, abych si neuhryzal nudou ruku. Dialogy byly většinou tak mizerné, že jsem se málem unudil k smrti. Nebýt pár skvělých scén a Harrisona Forda, který už v té době ukázal, že je velmi nadaným hercem, asi bych nedal ani ty 3. Mimochodem, všimněte si SPZ na Johnově žlutém autě (THX 138 :o)) 6/10 (11.09.2007)

Dvě hodiny shrnující jedinou noc v roce 1962 v životě americké mládeže. Film sleduje příhody středoškoláků noc předtím, než má jeden z nich Curt opustit rodné maloměsto a vydat se na univerzitu. V průběhu této noci neustále jezdí po městě ve svých super autech, snaží se balit holky nebo se s nimi rozcházejí, Curt se snaží zjistit, jestli vůbec na univerzitu chce a všichni si celkově užívají svůj navýsost americký život. Ale tohle není žádná generační výpověď! Tohle je nenáročná komedie. Nevím proč (vlastně vím), ale s jejich problémy jsem se nedokázal identifikovat. Ježdění v autech na hlavní třídě, tancování na klasický rock'n'roll, kradení aut, pouliční gangy, strach z Kozího zabijáka a závodění na nějaké okresce - nic mi to neříká. Jako by se Lucas pokoušel vyvolat u diváků nostalgii po minulosti, kterou jsem ale nezažil, dokonce ani nic podobného. Ostatně co říkal podtitul filmu "Kde jste byli v 62. roce?" divákům o dékadu později, kdy film vzniknul? To umístění do šedesátých let jsem nepochopil. Ostatně jsem si všiml, že se mnoho lidí domnívá, že se film odehrává v 70. letech - POMO, gouryella, Isherwood, genetique... Pokud mládež v 60. (50.) letech, pak Návrat do budoucnosti. (01.04.2010)

Pohodové generační retro, které se nikam nežene, neřeší žádná závažná témata, prostě jenom velice poklidně plyne od kamsi kamsi. Je opravdu radost sledovat film z doby, kdy auto bylo součástí vaší image, kdy rádia vysílala opravdový rock’n roll, kdy si všichni mladí užívali života, ale zase ne moc. Americké graffiti se odehrávají během jedné noci (končí někdy nad ránem) a skutečně se toho v nich moc nestane. Neřádí tu žádný Zodiac, nikdo nikoho nechce zabít a jakékoliv zvážnění je pouze dočasné, takže příliš nenarušuje atmosféru místa, kde by každý chtěl strávit svou poslední noc před nástupem na „vejšku“. Kromě soundtracku plného těch největších pecek a uvolněné Lucasovy režie, jsou to hlavně výborní mladí herci, kteří film drží v mezích autentičnosti a zároveň činí jeho sledování mimořádně příjemným. Někteří z nich již více nezazářili (Paul Le Mat, Charlie Martin Smith), ale jména jiných se nesmazatelně zapsala do filmových dějin (Richard Dreyfuss, Harrison Ford). Všichni bez rozdílu hrají zcela nenuceně a s naprostou přesvědčivostí. Ať už nejistě tápají, vzdorují nástrahám prvních (či prvních vážnějších) lásek, nebo se prostě jenom baví. Je to film nezatížený… Nezatížený vůbec ničím a vůbec nic nevyžaduje ani od diváka, který jej bude sledovat. Teprve závěrečné titulky mu dodávají zcela jiný nádech a umožňují jej při opětovném zhlédnutí vnímat ve zcela odlišném světle. Lehkost tohoto filmu je obdivuhodná, zábavnost nelimitovaná, můj smutek nad následujícími snímky George Lucase nevýslovný. Kéž by před Star Wars ještě natočil pár podobných oddechovek, i jako člověk, kterému se líbila přinejmenším třetí epizoda, musím s trpkostí konstatovat, že tak dobrý film jako Americké graffiti Lucas již nikdy nenatočil. A těžko někdy natočí – časy se mění. 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, Visáč, Honza dAve, stilgar1 (20.01.2008)

Nemohu tvrdit, že by se mi slza leskla v oku při vzpomínce na střední školu, ale patrně to bude tím, že jsem při studiu opomínal zevlovat a oslovovat slečny při projížďkách cadillacem po bulvárech. Nicméně nostalgické vzpomínky na něco, co se nikdy nestalo, mne celkem bavily a tato noc, pod taktovkou Ďábla Jacka a šedesátkových pecek, zkrátka stála za to. (17.04.2013)