Psí ostrov

Jeden z nejzvláštnějších filmů poslední doby, který jsem viděl. Neuvěřitelně nezvyklý vizuál a formát vyprávění příběhu zasazený do už tak netypického Japonska. Spousta vypiplaných detailů, ale pak tam chybí vůbec vysvětlení té anti-dog propagandě, přičemž i napojení na kočky je jen okrajově zmíněno. Na tu originalitu se drží až překvapivě moc u země, což je opravdu škoda. (08.11.2020)

Sorry, ale nelíbilo se mi to. Asi jsem jediný, ale mám pocit, že se Anderson tak urputně snažil o to aby to vypadalo jinak než cokoli jiného, ale na vše ostatní se vykašlal. Hlavně na příběhu je to znát - je zde na pozadí tolik prvků, co přímo vyžadují více rozvést (totalita, psí chřipka, rozdělení psů na ostrově), ale na ty se tady kašle, zůstanou jen na pozadí a příběh je primárně jen o klukovi (který mi btw byl strašně nesympatický, za celý film má stále jen jeden výraz a sem tam se ještě zazubí, což vypadá strašně), co hledá svého ztraceného psa. Proč ne, ale ve srovnání s tím, co je zde jen lehce nakousnuto, je to naprosto nevyužité a nenápadité. Ano, forma překvapuje neustále, ať už neustálým nepřímým prolamováním čtvrté stěny, tak zabíráním postav zblízka tak, aby hlavou vždy byly jen na levé nebo jen na pravé straně kamery. Ale obsah je slabý, trestuhodně nevyužitý a všechny své možné originální nápady zahazuje. Tohle bych od někoho takového, jako je Anderson, nikdy nečekal. A hned na začátku se objeví hned pár zajímavých myšlenek, se kterými kdyby se pracovalo, tak ten film má nějakou hloubku, ale nakonec skončíme jen u "pes je přítel člověka" - což je myšlenka, která by z toho nejspíš vyplynula tak jako tak. Postavy jsou šablonovité, skoro vždy buď strašně hodné (kluk, aktivisté, doktor), nebo strašné zlé (starosta, jeho (asi) poradce) a jediný, kdo má nějaký charakter, je Šéf. Jinak nikdo. Hodně se mi na tom filmu líbila hudba a zpočátku tam bylo i dost humorných scén, u kterých jsem věřil, že ten film nakonec zachrání, bohužel ve druhé polovině ten humor začal být strašně trapný (hlavně u skluzavky a objednání čokoládového mléka...), takže i po téhle stránce došlo k úpadku. A kazí to i přeplácané finále a fakt, že nechápu, proč se to celé odehrává v Japonsku. To Andersona fascinuje nebo co? Kvůli všem těm mínusům mě ten film nudil, celkem otravoval a právě proto se mi nelíbil. A to proti Andersonovi nic nemám a tři jeho filmy se mi líbily (Bottle Rocket, Rushmore, Život pod vodou), ale obávám se, že ty jeho modernější filmy nebudou nic pro mě. Ještě jsem teda neviděl Grandhotel Budapešť, ale upřímně po všech těch zklamáních z novějších Andersonových filmů ani nevím, jestli ten film vidět chci... 2* (22.12.2020)

Je úplně jedno jaký máte vztah k filmům Wese Andersona, ale něco se mu musí nechat: Filmy si dělá po svém a to i co se týče podivného smyslu pro humor a speciálního vizuálního stylu. I přesto, že mě tak jeho filmy nikdy moc nestrhli, vždy jsem ho bral jako tvůrce kterého je potřeba si cenit. A nějak se moje postavení k němu nezměnilo ani po Psím ostrovu. První půlku jsem byl vlastně nadšený. Stop- motion animace je nádherná, humor je tak zvláštní až funguje a je to hrozně neobyčejný a potěšující. Zajímavý je ten nápad, že psi mluví/štěkají anglicky ale japonské postavy potřebují buďto překlad od překladatelky či americky mluvící postavy. Na Japonsko v loutkovém světě se kouká nádherně, Wes Anderson je očividně fanda Japonské kultury a tak seká jeden odkaz za druhý a dojde tak na sumo zápasy či rituály. Po první půlce ale jaksi dojde plyn. A je úplně jedno jak je ten film divný ale zůstává vlastně obyčejný. Příběh tkví v tom, že jde z bodu A do bodu B a klasicky se při tom zjišťuje jak je přátelství důležité a tak dále. Po první půlce se tak z neobyčejného filmu stane obyčejný, předvídatelný film a je to škoda. ALE.... ten film pořád není špatný. Na to jde pořád o chytře odvyprávěnou podívanou. Čekal jsem přece jenom ale větší utržení ze řetězu,,, protože- a nalijme si čistého vína- to i ty Buchty a klobásy vykřesali z tématu víc. A to šlo o 3D animák pojednávající o oživlém jídle. A ne... neznamená to, že bych chtěl aby byl Psí ostrov sprostou, brutální podívanou. Spíše jsem čekal pěkně ostrou satyru a ta se prostě nedostavila. A to je asi největší škoda. (11.05.2018)

Tak toto sa Andersonovi nepodarilo. Pre deti nevhodné a dospelý si odkúsne ruku od nudy. Chápem to ekologicko-politické posolstvo, ale len to dobrý film nerobí. Ani vlastne neviem, za čo dávam tie dve hviezdy. Možno za atmosféru, s ktorou tento režisér vie pracovať. Avšak ani tá oproti iným jeho filmom nebola bohviečo. Na hranici odpadových záležitostí. 30/100 (19.06.2020)

Jeden z nejkreativnějších režiséru současnosti, a to zejména na poli animovaných filmů, opět přišel výjimečným filmem. Ano, každému to nepřijde jako jeho pomyslný šálek kávy, ale bezesporu si to dokázalo najít publikum, kterému se film zavděčil. Už s Fantastickým lišákem a Grandhotelem Budapešť si mě Anderson získal, teď se mu povedlo zkompletovat opravdu ojedinělý hattrick bizarních, na druhou stranu ojedinělých filmů. Zasadit film do Japonska už samo o sobě mluví za vše, velmi mě nadchl nápad prostě nějaké japonské dialogy nepřekládat, tudíž může divákova fantazie rozehrát zajímavou partii. Animace rozhodně ne přelomová, ale hýbající figurky pořád mají něco do sebe, i emoce se zde našly a záběry na ty čtyřnohé chlupáče s vlající srstí díky větru působily velmi klidně. Dojde i na megavtipné situace, ten smysl pro detail a perfekcionismus by z mysli jiného člověka mohl napáchat nepřeberné škody, ale od Wese to nemusíte čekat. Takový génius jako on s citem pro detail nemá nikoho sobě rovnému. Jo, to byl panečku film. Za mě dávám 86 % (23.08.2018)