Psí ostrov

Wes Anderson a jeho tvůrčí tým patří bezpochyb k nejlepším a nejnápaditějším animátorům současnosti. Psí ostrov je přehlcený vizuálními nápady a podněty, charaktery hlavních psích postav mají švih a hloubku a opravdu krásně se na to kouká. Jenže ta přehlcenost podněty jakoby trochu přebrala kontrolu nad Andersonovým tvůrčím smýšlením. Děj skáče zleva doprava, zepředu dozadu a tříští ho na separované zábavné fragmenty, které ale při celkovém komplexním pohledu nevytvářejí funkční příběh, který by mě nějak extra zajímal. 100 minut jsem tedy sledoval přehlídku vizuálních nápadů a roztomilých psích pohledů, kterým ale chybí smysluplnější a koncentrovanější dramaturgické propojení. Kupodivu si teď nemyslím, že by se Wes Anderson už nějak nenávratně sebepohltil. Chtělo by to ale možná se na malý moment zastavit, nadechnout se, rozhlídnout se kolem sebe a pak to i vložit do filmu. 6/10 (01.06.2018)

"To ti poviem, až keď sa lepšie spoznáme." - "Hm. To znie fér." Od Wesa Andersona milujem Život pod vodou a ani Darjeeling s ručením obmedzeným nie je zlý, ale inak som s jeho zvláštnou tvorbou dávno stratil kontakt a nevyhľadávam ju, lebo viem, že je natoľko osobitá, až mi nevyhovuje (s výnimkou spomenutých snímok). Wesov filmový jazyk je svojím spôsobom geniálny, ale proste naň musíte mať chuť/povahu. A to ja nemám. Na Psí ostrov som sa však celkom tešil, pretože mám rád psov. A nakoniec je to fajn, tak na 60 - 70%. Postavy jednotlivých psov sú super, ale hlavné slovo má v podstate len jeden a ostatní sú štatisti, ktorí od polovice nie sú pre dej takmer vôbec dôležití, čo je veľká škoda. Má to momenty, scény, pesničky a nápady, ktoré sú skvelé, vtipné, dojemné, skrátka báječné. Celé je to však... nuž... svojrázne. Ak máte radi Wesov štýl, prídete si určite na svoje, ale ja som čakal predsa len niečo troška iné (lepšie?). Určite to nie je detský/rodinný film, niektoré zábery sú hodné výbornej nočnej mory. (27.07.2018)

Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% (14.05.2018)

Nadhodnocená Andersonovka, kterou napoprvé snad ani nejde milovat. Po rozverném, zábavném a barevném Grandhotelu Budapešť je nám servírováno studené a depresivní Japonsko. Pokud bych Budapešť označil za nejpřístupnější Wesův film, tohle by byl naopak nenepřístupnější, často to nemá ani tu Andersonovskou atmošku. Časem se můj vztah ke Psímu Ostrovu může měnit, protože stále z toho projektu Wesova tajná přísada cítit je. Přístě bych ale prosil něco hraného než animovaného. 65% (13.09.2018)

Jeden z nejkreativnějších režiséru současnosti, a to zejména na poli animovaných filmů, opět přišel výjimečným filmem. Ano, každému to nepřijde jako jeho pomyslný šálek kávy, ale bezesporu si to dokázalo najít publikum, kterému se film zavděčil. Už s Fantastickým lišákem a Grandhotelem Budapešť si mě Anderson získal, teď se mu povedlo zkompletovat opravdu ojedinělý hattrick bizarních, na druhou stranu ojedinělých filmů. Zasadit film do Japonska už samo o sobě mluví za vše, velmi mě nadchl nápad prostě nějaké japonské dialogy nepřekládat, tudíž může divákova fantazie rozehrát zajímavou partii. Animace rozhodně ne přelomová, ale hýbající figurky pořád mají něco do sebe, i emoce se zde našly a záběry na ty čtyřnohé chlupáče s vlající srstí díky větru působily velmi klidně. Dojde i na megavtipné situace, ten smysl pro detail a perfekcionismus by z mysli jiného člověka mohl napáchat nepřeberné škody, ale od Wese to nemusíte čekat. Takový génius jako on s citem pro detail nemá nikoho sobě rovnému. Jo, to byl panečku film. Za mě dávám 86 % (23.08.2018)