Psí ostrov

Wes Anderson a jeho tvůrčí tým patří bezpochyb k nejlepším a nejnápaditějším animátorům současnosti. Psí ostrov je přehlcený vizuálními nápady a podněty, charaktery hlavních psích postav mají švih a hloubku a opravdu krásně se na to kouká. Jenže ta přehlcenost podněty jakoby trochu přebrala kontrolu nad Andersonovým tvůrčím smýšlením. Děj skáče zleva doprava, zepředu dozadu a tříští ho na separované zábavné fragmenty, které ale při celkovém komplexním pohledu nevytvářejí funkční příběh, který by mě nějak extra zajímal. 100 minut jsem tedy sledoval přehlídku vizuálních nápadů a roztomilých psích pohledů, kterým ale chybí smysluplnější a koncentrovanější dramaturgické propojení. Kupodivu si teď nemyslím, že by se Wes Anderson už nějak nenávratně sebepohltil. Chtělo by to ale možná se na malý moment zastavit, nadechnout se, rozhlídnout se kolem sebe a pak to i vložit do filmu. 6/10 (01.06.2018)

Wese Andersena mám ráda pro jeho poetiku a hru s herci. Baví mě Wesův humor, kamera a tisíc detailů, které dělají z jeho filmů jedinečný filmový zážitek. Psímu ostrovu ale chybí živí herci, kteří by na sebe reagovali. Film jsem musela sledovat nadvakrát; film mě ani po hodině nechytl za srdce. Ani jsem se u něj nebavila tak, jako tomu bývá u ostatních Wesových snímků. Líbil se mi motiv vztahu člověka a psa, loutky jsou krásné a film oplývá skvělými nápady (psí chřipka, psí skládka, chemické zbraně). Tentokrát to ale bohužel nestačilo. Z Psího ostrova mám tak ve výsledku stejný pocit jako z Fantastického pana Lišáka - zhlédnuto, vizuálně moc hezké, ale asi si to znovu nepustím. (01.08.2018)

Vynikajícně andersonovsky ulítlé. Z grafické podoby jsem měl respekt, ale po skvělém Grandhotelu jsem se rozhodl Andersonovi věřit a nechybil jsem. Vhodně nadabované a snad jako vždy s krásnou Desplatovou hudbou. Hned po projekci jsem chtěl jít znovu. A čím víc soundtrack poslouchám, tím víc si myslím, že doopravdy podruhé vyrazím. Pokud snesete Andersonův styl, vřele doporučuji... 100% (14.05.2018)

Jeden z nejzvláštnějších filmů poslední doby, který jsem viděl. Neuvěřitelně nezvyklý vizuál a formát vyprávění příběhu zasazený do už tak netypického Japonska. Spousta vypiplaných detailů, ale pak tam chybí vůbec vysvětlení té anti-dog propagandě, přičemž i napojení na kočky je jen okrajově zmíněno. Na tu originalitu se drží až překvapivě moc u země, což je opravdu škoda. (08.11.2020)

Jeden z nejkreativnějších režiséru současnosti, a to zejména na poli animovaných filmů, opět přišel výjimečným filmem. Ano, každému to nepřijde jako jeho pomyslný šálek kávy, ale bezesporu si to dokázalo najít publikum, kterému se film zavděčil. Už s Fantastickým lišákem a Grandhotelem Budapešť si mě Anderson získal, teď se mu povedlo zkompletovat opravdu ojedinělý hattrick bizarních, na druhou stranu ojedinělých filmů. Zasadit film do Japonska už samo o sobě mluví za vše, velmi mě nadchl nápad prostě nějaké japonské dialogy nepřekládat, tudíž může divákova fantazie rozehrát zajímavou partii. Animace rozhodně ne přelomová, ale hýbající figurky pořád mají něco do sebe, i emoce se zde našly a záběry na ty čtyřnohé chlupáče s vlající srstí díky větru působily velmi klidně. Dojde i na megavtipné situace, ten smysl pro detail a perfekcionismus by z mysli jiného člověka mohl napáchat nepřeberné škody, ale od Wese to nemusíte čekat. Takový génius jako on s citem pro detail nemá nikoho sobě rovnému. Jo, to byl panečku film. Za mě dávám 86 % (23.08.2018)