Neznámy vojak

Tříhodinový trek ugrofinským lesíkem, při němž se 7. rota venkovských tutenmantáků postupně zoceluje do 9. roty ostřílených porážkových Čuchonů. Tak po hodině a půl začne být to plazení se polomama a střílení na keře plné Rusáků, kterým jsou vidět akorát tak hvízdající kulky, sice kapku monotónní, nicméně i tak se jedná o prudce nadstandartní, výborně natočený, svižný a zcela bezpatosoidní počin, navíc s dokonalou postavou svérázného laponského guerillového sedláka Disciplinuu Jebujainena a roztomile přešťastným koncem. P.S.: Pokud si to nějaký přiteplený ufon dovolí srovnávat s mistrem znuděných proleženin, pánem audiovizuálních nekróz a věhlasným uspávačem hadů Terym Malíkem a jeho komatózními Žvanily z Guadalkanálu, měl by být ihned zabanánován pro bezprecedentní kokotismus, šíření paniky a mimózni kurvení rejtyngu kulantním filmům. (16.06.2018)

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Je pravda, že Finové jsou asi jediný evropský národ, který v rámci válečného velkofilmu dokázali epickou formou zfilmovat druhou světovou válku stejně tak, jako třeba Američani. Jedou si na nacionalistkou tóninu a tak, ač je na filmu skoro všechno dobré, nemůžu se zbavit některých nelogičností, které tam někteří vojáci předvádí. Jinak se ale jedná o neskutečný zážitek a asi to nejlepší, co Finové o bojích v Karelské šíji vůbec kdy natočili. A že těch filmů už pár bylo. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že jim na ty jejich válečné filmy nepřispívá finská vláda včetně samotných daňových poplatníků. Díky jejich válečným kouskům totiž vím, že Finové byli největší hrdinové za druhé světové války a nepodrobili se nikomu a ničemu. A myslím si, že to je přesně to, co těmito filmy Finové chtěli a chtějí předat světu...a přidat si trošku na nacionalistickém egu, které strádá a probouzí se v současnosti hlavně v momentě, kdy Evropou vládne Mistrovství světa v hokeji. (23.11.2020)

Videl som trojhodinovú verziu a opäť sa potvrdilo, že divák sa v kresle mrví pozerajúc na hodinky iba pri zlom filme. Vôbec neľutujem. Páčil sa mi pohľad na konflikt očami vojakov guľometnej roty. Úžasné kulisy vytváral nedotknutý les a realistické bojové scény. Zásluhu má na tom aj zvuk, ktorý vytváral atmosféru, s akou sa málokedy stretneme. Aj keď boli charaktery a osudy jednotlivcov zväčša iba naznačené, úloha Antera Rokku umožnila zapamätať si spurného, skúseného a výkonného vojaka. K celkovému dojmu prispelo aj to, že je prirodzené fandiť malému a nepoddajnému Fínsku, ktoré to nevzdalo tak, ako väčšina európskych štátov, ktoré majú o sebe veľmi dobrú mienku. (12.11.2019)

Co se týče stopáže (koukal jsem na 180 minutovou verzi), tak je to pro mě tuším nejdelší válečných film, který jsem kdy viděl. Je to velmi naturalistický snímek, zobrazující válku ve vší své krutosti. Tahle část války navíc nepatří mezi úplně známé a dovoluji si říct, že jde o zapomenutou kapitolu 2. světové války. Todle se zkrátka finským kolegům podařilo. Na zavěr si taky musím s chutí zařvat nejoblíběnější slovo filmu - Perkele! - doporučuji 8/10. (27.08.2018)