Štiky

Viděl jsem deset minut a už dlouho jsem u ničeho neoněměl úžasem... respektive šokem. Reality show , kde jedna bizarní rodinka se hádá, křičí a útočí na sebe mezi sebou. Hodně těžkej bizár, který po psychiatrické stránce něco vypovídá o účinkujících a bohužel i o divákách, kteří to berou vážně, jestli někdo tady takový běhá. Jedna hvězda z marketingového hlediska za upoutání pozornosti. (26.05.2018)

Zvrácené pleasure. Je to zcela pokleslé, ale ze záhadného důvodu to sledujeme při odpoledním jídle a bavíme se tím. Jen to dítě je strašný chudák. Nemůžu spočíkat, kolikrát mě napadlo, že jeho vedení je málem na sociálku. Člověk si docela řekne, že ten jeho vlastní život je vlastně takový strašně mírumilovný a plný harmonie a sluníčka. Peace. (23.06.2018)

Já opravdu nevím, na co si tu všichni hrajete a tváříte se, že co nevysral Bergman nebo Fellini, je pod vaší úroveň. V zemi, kde rekordy sledovanosti trhají Troškovy pohádky a Ordinace v růžové zahradě, kde je Chuck Norris považován za umělce, kde lidi jako Olga Pytlounová mají pěveckou kariéru, tohle padlo jako prdel na hrnec. Je nutné si uvědomit, že tvůrci celkem jasně dávají najevo, že toto dílo nepatří k zlatému fondu světové dokumentaristiky a ani nemá takovou ambici. Jedná se o čistou dekadenci, v rámci níž vidíme komický rozklad jedné v podstatě normální české Homolkovské rodiny za účasti štábu a kamer. Je ale nutné mít v sobě trochu nadhledu a nebrat se tak zatraceně vážne, ale to bych musel hledat jinde než na čsfd... (28.04.2018)

Hodnotit to nebudu, to je asi zbytečné. Ale ani se nebudu tvářit, že jsem viděla náhodně jen jednu ukázku. Viděla jsem tři celé díly - a musím říct, že to za ztrátu času nepovažuji. Je to opravdu fascinující projekt, minimálně z psychologického hlediska. Moc sice nechápu pana Koktu, proč ten se do toho nechal zatáhnout, ale asi mladá naléhavá manželka a nedostatek financí rozhodly. Suma sumárum: jeden, maximálně dva díly by pro ilustraci lidské tuposti (a vybičovaného narcismu - matka rodu) bohatě stačily, dále to jen ředění polévky - protože dech tomu došel záhy; střídání uječených večeří a obědů a plánování jen dalších oslav na udržení zájmu voyaerů jakékokoliv zrna prostě stačit nemůže. A také je dosti chucpe se na jedné straně tvářit, že jde o něco autentického a na druhé dát do titulků jméno toho, kdo napsal scénář. Berme to ale tak, že bulvár bude mít na chvilku o obživu postaráno (a aspoň chvíli se třeba nebudou navážet do lidí, kteří o to opravdu nestojí). A počítám, že na konci se stejně všichni obejmou a všechny nechutnosti, kterými se hojně a nevybíravě po celou dobu častovali, budou slavnostně odpuštěny. Ámen. (20.05.2018)

Kazdy to jiste zname. Minimalne kazdy z nas to nekdy zazil. Rano se clovek vzbudi, v hube ma jak v popelniku, kde byl obsah chrchlu a vajglu. Vycistit zuby si moc nepomuze. Chut k jidlu neni zadna, z pohledu na vse co prochazi krkem, se cloveku dela knedlik v jicnu. Dostavuje se bolehlav a celkova nechut neco delat. Pak prichazi vysvobozeni v podobe rychleho uprku na hajzlmisu a nebo nejblizsimu umyvadlu. Vsechno z druheho dne jde spatnou cestou ven. Davici reflex se dostavuje uz jen pri pohledu do misy. Clovek se prave mohutne vyblil a na svete je zase krasne. Presne takto by se dal shrnout tento krvavej vred na tv prujem. Od zacatku az presne do konce na to sedi prubeh kocoviny. (28.05.2018)