Nadměrné maličkosti - Série 1 (2004) (séria)
Obsahy(1)
Televizní komedie o dvou "podnikatelích" v oboru uzavírání manželství. Podle povídky O´Henryho "Exaktní věda o sňatku" napsal Ivan Hejna. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (24)
Výborne som sa pobavila. Záver bol síce predvídateľný, ale J. Bohdalová má herecký talent ako vyplýva z jej priezviska od Boha. Stretko s policajtom bolo famózne, prechod jednotlivými fázami ženského správania absolútne prirodzený, presvedčivý a zábavný. Aj takýto ľahký žáner dokáže zanechať výborný dojem u diváka. Klobúk dole českému kumštu. ()
Ani mi tak nevadilo televízne spracovanie, s tým sa vo filme popasovali elegantne a s nadhľadom. Horšie to už bolo so samotným spracovaním nápadu a deja celkového. Herci veľa priestoru nedostal, no napriek tomu si svoje role vychutnali. Proste mi to celé prišlo ako milá ničím výnimočná jednohubka. 65%. ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 5/10 Prostředí 4/10/// +dobře zahrané, netradiční příběh na české poměry -málo zábavné, popravdě kulisy ve mě "divokej západ" nevyvolali, rovněž "ostřílení" herci mi tentokrát dvakrát nevoněli (především Bohdalová)/// Slabší, jak prostředím (i když snahu můžeme ocenit), tak i dějem, který tentokrát nebyl tak zábavný, jak jsem u podobných středometrážních filmu zvyklí./// Celkem 50%/// ()
50%. Todle musí být dobré jako divadelní hra. Nicméně TV zpracování se mi nějak extra nezamlouvalo - příliš málo vtipu, celé mi to připadalo jakoby odfláknuté - hlavně to natočit. Na to, že to mělo 50 minut to bylo celkem o ničem a nic podstatného se nedělo. Možná by tomu prospěla delší stopáž, pořádné vykreslení postav a důkladnější práce při natáčení. Takhle to bylo v podstatě o ničem a tedy ani závěrečná pointa tak nevynikla, jak asi měla. Howgh! ()
Setrvačně sehraný a ekonomicky (jinak řečeno: nevelkoryse) odvyprávěný příběh na maloměstský nedělní večer zatměný nastávajícím pracovním týdnem geniálně naplňuje svou prostředečností prázdnotu právě odžitého víkendu. Tak veřejnoprávní televize imitovala v čase hroutící se kultury, kdy se ještě dalo něco změnit, ale nikdo o to nestál ve víře v blízkou potopu a včasnou lítost, bdělost filmové kultury, otevřené televizní divákům, tristnímu poddruhu zdejších občanů. Spoleh v předlohu nahrazuje veškerou ostatní píli: herce nahrazují rekvizity a (nezvládnutá) intonace, prostor je snímán, protože jeho nepřítomnost by vyšla dráž a O’Henryho předloha je dostatečně klasická i apolitická nato, aby nikoho nedráždila a nevyvolala zbytečné internetové diskuse: čili prázdnota pro prázdné lidi, kteří nevědí, kam klesají. Douška k morfologii pro ty, kteří stihli shlédnout tuto marnost, než zcela oslepla: vesměs skvělé herce, spoléhající se zde na osvojené stereotypní znaky, by zde spolehlivě nahradily neuměle animované postavičky – a ty krásně animované by je snadno předčily, papírmaš prostředí bije do očí tak, že nezbývá než odvrátit se a myslet na cokoliv jiného, a jazyk trouchniví příliš pročištěn nevhodnými ředidly. K pláči. ()
Reklama