Soukromá válka

Marie Colvin - meno, ktoré je známe každému, kto sa zaujíma o vojnové konflikty vo svete. Práve vďaka takýmto ľuďom, ktorí riskujú svoje životy, máme správy z prvej ruky a priamo z miesta konfliktu. Na mieste je však otázka, či sa dá zostať v takejto polohe nestranným, keďže pravda má množstvo podôb a vôbec to nemusí byť také, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Marie sa nebála, riskovala, ... a tak aj dopadla. Trochu na zamyslenie zostáva aj to, že kto bol napokon v Sýrii "ten zlý"? (Až také jednoznačné to veru nie je). Čo sa týka filmového spracovania tejto ženy, tak musím uznať, že Rosamund zahrala svoj kvalitný štandard. Film ma bavil, pretože tieto všetky konflikty a vojny som sledoval, takže to nebolo pre mňa úplne neuchopiteľné ako pre tých, čo sa o takéto veci nezaujímajú. Natočené to bolo skutočne zručne, aj keď tie alkoholické scénky z Marienho súkromného života ma vôbec, ale vôbec nezaujímali. 3* (02.05.2020)

Fantastická Rosamund Pike dostala v Soukromé válce svoji zatím nejlepší roli, srovnatelnou například s rolí Dian Fossey pro Sigourney Weaver v Gorilách v mlze. Výrazná a silná hrdinka, postava, která skutečně existovala, stoprocentně uvěřitelná. Nevím, jak vy, ale já o Marii Colvin asi nikdy neslyšel, nicméně film mě s ní hravě seznámil (určitě zásluhou jinak dokumentárního režiséra, který to tady od ostatních bůhvíproč schytává) a několikrát mě doopravdy překvapil. Je zkrátka poznat, že tohle není příběh vycucaný z prstu, tohle se opravdu stalo. Mělo smysl to točit a má smysl to vidět. (09.08.2020)

"A Private War" rozhodne rozpráva zaujímavú story a má hlavnú hrdinku, ktorá je fascinujúca, no miestami som mal pocit, že film bol na môj vkus trošku ťažkopádny a mal pár hluchejších miest, ktoré ma trošku nudili. Nemám pocit, že by film ako taký bol zlý, no možno mohol skúsiť nájsť spôsob, ako mi podať túto story trošku inak, aby som bol ešte viac zaháknutý. Nie som veľkým fanúšikom Rosamunde Pike, no keď sa dostane do dobrej role, tak ponúkne skutočne skvelý zážitok. A v tomto filme rozhodne má priestor na to, aby ukázala svoj talent. A v tomto filme jej to ide dobre. Jamie Dornan môj obľúbenec tiež nie je, ale takisto potrebuje zaujímavú rolu na to, aby dokázal ukázať svoj talent. A tu to funguje schopne. Veril som mu tú rolu a je tu dobrý. Ostatní sú tu tak trošku do počtu a nemajú čas toho moc ukázať. Tom Hollander alebo Stanley Tucci mi prídu dosť nevyužití a je to škoda. Ale na druhú stranu sa film sústredí na to, na čo sa sústrediť má. Marie Colvin bola rozhodne zaujímavá osobnosť a je smutné, že ju nakoniec jej práca stála život. Ale na druhú stranu asi zomrela tak, že sa stala hrdinkou. Fascinujúci film, no trošku ťažkopádny. Za pozretie určite stojí a môžem ho aj odporúčať. Hodnotenie: B+ (05.02.2019)

Nic proti Marii, ale _ _ Presstituti ženoucí se za každou cenu za velkou senzací .. pracující na objednávku, konkrétní zakázku od svého chlebodárce.. A kde se nic nenajde (nedá ani najít), tam se prostě něco zaranžuje, následně přidá nějaká scénka s hystericky přehrávajícími místními neherci, aby to jako získalo ještě větší pozornost a celý vyspělý západní svět si mohl dojetím poplakat (začít střílet) - a hlavně: obhajovat neobhajitelné - posvětit své nezákonné akce na cizím území, proti suverénním státům - a samozřejmě následně vyhlásit nějaké ty sankce ... Hnus (!) (04.02.2019)

Na válečných zpravodajích stojí velká zodpovědnost, čelí těžkým volbám. A občas zaplatí tu nejvyšší cenu. Marie Catherine Colvin zasvětila život novinařině. Neseděla ovšem za stolem, nepopíjela kávu a nezdrojovala telefonicky své články. Proslula nebojácnými výpady do válečných oblastí, na které dopadaly dělostřelecké granáty a ve kterých umíraly malé děti. Patřila mezi protřelé matadory, svědectví ze zásadních konfliktů přinášela dlouhá léta. Zohavená těla, opuštěné děti a plačící ženy pochopitelně leccos udělaly i s její psychikou, což úchvatně vykreslila Rosamund Pike, která po Fincherově Zmizelé znovu přitahuje pozornost. Její výkon nicméně tak nějak koresponduje s tím, jak vyznívá celý film: místy je naprosto brilantní, jindy nesmírně tlačí na pilu. To samé platí i pro vyznění řady scén. Některé jsou zajímavé, jiné dost mizerně uchopené, snad až teatrální. Ani finální videoreportáž z roku 2012, kterou informovala přední světová média o aktuální situaci v syrském Homsu, nemá sílu, jakou by mohla mít. Režisér Matthew Heineman se dosud prezentoval coby dokumentarista, syrskému válečnému konfliktu se nevěnoval poprvé. Nejednou mu chyběla tvůrčí jistota i tah na bránu a osobně si mě nezískal. (28.01.2019)