Studená vojna

Uz dlhodobo tvrdim, ze ceske umelohmotne sracky od Wievegha sa nedaju citat a co je este horsie, par rozumbradickych hajzlov to aj sfilmovalo. Takze kedze ceske a i ceskoslovenske filmy stoja za hovno, taxom sa poobzeral po Europe, ze co tam. Lars von Trier je u nas notoricky znamy, tak volba padla na polskeho rezisera Pawlikowskeho- a dobre som urobil. Film je to artovy, odohrava sa tu pribeh velkej lasky na pozadi komunistickeho totalitneho rezimu v Polsku. Osobne nechapem, co bolo akoze "kultove a mimoriadne uspesne" na predchadzajucom Pawlikowskeho filme Ida 2013- a ani to pochopit nechcem. Tu uz bol filmovy jazyk pre mna zrozumitelnejsi, Pawlikowski nechce aby divaci prezili tu lasku rovnako ako ta dvojka a rozhodne netreba pochopit kazde rozhodnutie dotycnej dvojky. 89 % (05.01.2019)

On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí. (20.07.2018)

Milovat se tak, že se nedá žít ani spolu, ani bez sebe... Nádherný film o dvou charismatických Osobnostech, osudové Zuzany a božského Wiktora. Prolnutí z roviny folklórní do roviny jazzové bylo senzační, barová scéna nezapomenutelná, erotika by se dala krájet, Studená válka je vše, jenom ne film chladný. V úvodu se divák musí prokousat folklórní masáží, ale od castingu už to jede jedna radost. Kamera je nádherná, hudba - hrome, tu si budu muset sehnat..., Joanna je okouzlující snad v každém záběru a Kota prostě chci! ;) Polská kinematografie opět válí. Mimochodem Ida mě takto neokouzlila. (28.01.2019)

» U nás máme stále renomovaný SĽUK a v Poľsku asi ešte majú Mazurku ? « 『 Svojsky by som to pomenoval, ako : PĽUK - Poľsky ľudový umelecký kolektív 』A akýsi “nasledovník Krzysztofa Kieślowskiho,” Pawel Pawlikowski opäť nakrútil „chladný” čierno-biely snímok z umeleckého prostredia s výraznou prácou d.p. Łukasza Żala. _ Škoda, že i my nemáme podobného režiséra, ktorý by mával takýto filmový úspech na rôznych festivaloch vo svete. Kulig s Kotom sú síce zaujímaví, ale o nič strhujúceho sa z ich strany nejednalo ! Odohráva sa vo viac, ako v dekáde, vo výprave od severu po juh, čím naberá väčšiu „hmotnosť” , no je to tak samoúčelné, až to občas bolí na duši ! Najsympatickejšie na všetkom je to, že strihač Kaminski f-i-l-m zostrihal do ani nie 90 minútovej podoby, čiže veľmi nehrozí, aby sa dostavil pocit nudy pre potenciálneho diváka, na ktorého čaká „nemilé prekvapenie” ? Po oscarovej Ide sa mi dostalo ďalšieho priemerného filmu od tvorcu, ktorý obľubuje klasickú európsku kinematografiu, nakrúca na black and white materiál, čo mi je po chuti, ale jeho dva filmy po sebe, ako celky, sú pre mňa nezáživné... (25.01.2019)

Zábermi z tohto filmu by som si chcel vytapetovať byt. Obývačka by bola vyplnená príbehom z Poľska, rôznorodosť Berlína by symbolizovala hosťovská izba a spať by sa chodilo jednoznačne do Paríža. Romantickú predstavu si naštrbím tým, že na hajzli bude Stalin. Ale aj tak by ma doma obklopovala neznesiteľná ľahkosť hudby. (29.07.2020)