BlacKkKlansman

Spike Lee nejednou příjemně překvapil. Rozhodně ale nepatří mezi režiséry, na jejichž kousky bych netrpělivě čekal. Zápletka je poměrně prostá – čerstvá posila coloradské policie Ron má překvapivou barvu pleti. První černoch v historii sboru chtěl být mužem v uniformě odjakživa. Nejprve zevluje v kartotéce, nakonec se ale stane členem buňky Ku-klux-klanu. Jenže s jeho afrem by to šlo obtížně, takže Ronem je ve skutečnosti a na telefonu, Ronem mezi rasistickými fanatiky se stává jeho kolega, který je navíc jen tak mimochodem Židem. Organizace mezitím nabírá na síle a plánuje násilný útok. Uvědomělý filmař Spike Lee se opírá o reálné události a dává jasně najevo, že se mu dnešní poměry za oceánem nelíbí. Ocitáme se sice v 70. letech, ovšem události jsou platné i pro současnost, z čehož může mrazit. Ovšem z toho, že je nálada mezi lidmi podobná, prostě nemrazí. Možná je to jeho typickým odlehčeným stylem vyprávění, možná tím, že jsem měl v několika momentech problém tu či onu scénu akceptovat. Mnohé navíc měly být o dost kratší. Používá sice několik fíglů a předkládá i pár milých nápadů, celkově ale nejsem přesvědčený, že by tohle měl být nějaký „černý“ kůň blížících se filmových předávacích ceremoniálů. Není ani nijak zvlášť vtipný, humor vychází hlavně z absurdity rasistických projevů. Herci jsou fajn, ale z Adama Drivera dlouhodobě rozhodně neucvrkávám, prakticky neznámý John David Washington má zase značné charisma, ale že by měl držet v ruce hereckého Oscara, tak to tedy vůbec. Lee měl možná leccos detailně promyšlené a před dobovou atmosférou smekám, mě si nicméně celkově tentokrát úplně nezískal. (01.01.2019)

Spike Lee to má u mě většinou hodně dobrý. Je ale pravdou že jsem z jeho filmografie vyhledával spíše odpočinkovější a přístupnější filmy jako Spojenec, 25. hodina nebo Oldboy. Že se jedná o režiséra, který se rád věnuje rasismu v USA jsem dobře věděl, nicméně se mě daří tyto filmy, s čestnou vyjímkou Kultu hákového kříže, tak nějak ignorovat. Je pravděpodobné že si v budoucnu doplním filmové vzdělání a Spikea Leehosi sjedu celého sakum prdum. Takže zde máme případ BlacKkKlansman. Místy vážné až běda, jindy s nádechem satiry, pouze dvě až tři vygradovanější scény. Nejlepší je samozřejmě domácí detektor lži. Filmu něco jakoby chybělo. Závěrečné minuty nám ukazují že tady šlo přecejen do tuhého a režisér bral jako své poslání natočit film s rasistickou tématikou. Herci přesní (menší roličku Paula Waltera Hausera je radost sledovat). Přestože se jedná o kvalitní řemeslo, bez dalších repríz se zřejmě obejdu. 65% (26.11.2018)

Když se dívám na tu rozmanitou škálu filmových žánrů a rámců, do nichž už Spike Lee téma mezilidské nesnášenlivosti dokázal vpašovat, mám takový pobavený dojem, že celý život pilně trénoval, aby jednou natočil tenhle film. Film tak parádně vybalancovaný mezi tím, co je ještě humorně nastavované zrcadlo, v němž se pro nějaké samoúčelné pobavení neztrácí míra informace o absurdních a děsivých principech rasismu v žité realitě, ale v němž se zároveň zrcadlená realita nikdy nestane tak děsivou a absurdní, aby divákovi nadlouho zamrzl na rtech ironický smích. Nepustí vás to sklouznout ani na jednu stranu, i přesto, že vyprávění prochází hodně divokou akcelerací a eskalací a ta jemnost, s níž Lee drží oba pádící koně na lehce přitažených otěžích, bere dech. *** A pokud jde o ten četně diskutovaný závěr - např. ve Válce s Bašírem po konci kresleného příběhu následují přilepené dokumentární záběry, které celý animák odsoudí jako eufemismus a shodí ho stejně, jako by ho režisér rovnou zmuchlal a vyhodil z okna - umělecké zobrazení je tu jen naivním a ohleduplným kašírováním nepředstavitelně surovější reality. Kdežto tady jsou naopak reálné záběry tou správně rafinovanou třešničkou na dortu celého díla a fungují jako jeho plynulé prodloužení a břitké dotvrzení. Jsem nadšená, že něco takového skutečně může tak pěkně zafungovat. *** A mimochodem, za zmínku stojí i dost odvážná, vtipná a funkční práce se střihem. *** (16.09.2018)

Agitátor Spike Lee je tentokrát (tradičně) na překážku filmaři Spiku Lee. A tak si dobrý film vyloženě hnojí tím, že se nespokojí s náznaky, nevyřčeným mezi řádky a divákovou inteligencí, ale má (tradičně) potřebu na plnou hubu sdělit, co má na srdci a jaké nadčasové paralely chce načrtnout. A tak tu a tam postavy deklamují, tu a tam jsou tu na sílu zakomponovány dokumentární záběry ze současnosti apod. Což však (tentokrát) je vyloženě na přes držku, protože v jádru toho filmu to vše je i tak. Navíc se sympatickým nadhledem a filmařsky i herecky na výši. (19.08.2018)

Civilní feel good pohodička s blaxploitation pomrkáváním, ostře kritizující Trumpa. Řeší se tady rasizmus, černošské hnutí a KKK, což nebude bavit každého. Ale je to chytré, na Spikea typicky s lehkostí a precizně zrežírované a Johna Davida Washingtona to může dostat do rolí, které z něj udělají novou černošskou hvězdu s parametry Denzela Washingtona. P.S.: Paulu Walterovi Hauserovi (malý tlouštík “tajný agent” z Já, Tonya) ti ultra-burani neskutečně sedí. [Cannes] (17.05.2018)