Green Book

Přes už tak propraný a (věčně) vděčně oscarový téma rasismu je to překvapivě lehký a vtipný lidský příběh “na cestě” pozdně segregovaným Jihovýchodem USA, kde je spousta srdce a charisma - hlavně v podání a kontrastu dvou hlavních postav. Když vážený svéprávný černoch z New Yorku se svým držkatým bílým řidičem (Viggo top) dorazí do kraje, kde strhané potomstvo otroků pořád ještě okopává něčí políčka, tak to (a bez otravnýho prvoplánu) velmi dobře ukazuje, jak je “mezi svými” vlastně relativní, zároveň co se během sta let po příměří a zapsání 13. dodatku k Ústavě ve státech bývalé Konfederace vlastně reálně změnilo... (čtivo a video na téma) A ano, “Green Book’s 1962 Cadillac DeVille is a star in its own right.” Tak za mě nej vítěz od Birdmana a prostě film pro radost. (24.02.2019)

Neskutečně prostoduchá, plochá storka, kterou před mojí čirou nenávistí, jakou jsem cítil ke kreténské rasové čalamádě The Help, zachraňuje humor a fakt, že je to tak blbý a blbější, že to nemá čím urazit. Ty témata tolerance a přijetí sebe sama valně nedávají smysl, film se jako kovaný midcult všemu jen trochu problematickému vyhýbá obloukem (nebo se na to bezradně dívá jako doktor na pracující bratry a sestry), vždycky si najde způsob, jak před tím ujet. Kdybych si chtěl hrát na Žižeka, tak jsem viděl mimoděčnou tragédii o tom, jak dva lidi napomáhají vytvářet falešnou verzi sebe sama (domněle lepší, přitom totálně vylhanou pro oko toho, kdo se dívá). Farrellyho režie je asi stejně progresivní jako filtr, který používá jeho kameraman, ale jednu věc má bezmála geniální - obsazení. Ty dvě skopový hlavy jsou tak fajn a zrelaxovaný, že je těžký si to aspoň chvílema neužít. Většinu lidí dokážou opít smaženým kuřetem natolik, že si ani nevšimnou, jak dutej paskvil tohle zelený tentononc je. Po přečtení spalte. (07.03.2019)

„Čůrat do lesa chodí zvířata,“ reaguje černošský pianista na pobídku bílého šoféra, který se s ním kvůli potřebě jít na malou vrací desítky minut do hotelu. Vážený umělec, kterého o přestávce všichni plácají po ramenou, totiž na běžnou toaletu nesmí. Je mu nabídnuta dřevěná bouda „támhle za tou borovicí“. Jsme v šedesátých letech a Viggo Mortensen (po kouzelném dramatu Tohle je náš svět opět výtečný) doprovází svého dočasného černošského šéfa na turné po americkém Jihu. V ruce má přitom takzvanou Green Book, která seznamuje Afroameričany s několika pravidly, protože okolo je stále plno rasismu a nenávisti. Bývalý vyhazovač, rekordman v počtu snězených hot-dogů a užvaněný newyorský Ital je vedle distingovaného jazzového klavíristy pochopitelně trochu vidlák, takže se dá očekávat řada milých momentů. Ano i ne. Protirasistická road movie je totiž skrz naskrz průhledná a postupně si odškrtává všechny očekávatelné položky, až se všichni společně obejmou na Štědrý večer. Horkokrevný řidič samozřejmě v lecčems zkrotne, prokáže svou mazanost a dobrosrdečnost, uznávaný umělec zase upustí krapet ze svých pevných zásad. A společně hoši vypustí několik těch „pravých životních mouder“. Malý, nenápadný a skvěle zahraný. Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Příjemně ubíhající kousek o nečekaném přátelství a rozdílném vnímání hodnot nicméně těžká témata jen olizuje: ať už je to samotný rasismus nebo naznačená umělcova sexuální orientace. Autor taškařic Něco na té Mary je nebo Blbý a blbější si zřejmě hodlal splnit sen a zkusil něco vážnějšího, místy příjemně těší diváky zdánlivě nenápadnými gesty a několika úsměvnými momenty, ale jinak opravdu není nějak zajímavý nebo dějově hutný. Oslavovaný Mahershala Ali mě úplně nestrhl. A omlouvám se, ale mnohé „překážky“ opravdu působí až uměle. Stejně jako těch 85 procent tady!! (18.01.2019)

Současná společenská objednávka je z toho bohužel cítit až příliš, ale naštěstí je to prostě dobrej film. V průběhu jsem si dělal srandu, že je to typická Oscarovka. Černej pianista a že by třeba mohl bejt ještě teplej....o pár minut později... Nehledě na tyto "povinné" atributy je to prostě fajn lidskej příběh s vynikajícími herci. Viggo Mortensen se sice na Itala vůbec nehodí, ale bavil mě i tak. A to jméno Tony Držka je super. (24.02.2019)

Komediálně laděné road movie historií rasové segregace v USA. Etnicky obrácení francouzští Nedotknutelní, jemně aktivistický film z amerického jihu 60. let a v tomto kontextu zcela pochopitelný Oskar... Mimochodem zdaleka nejpovedenější film režiséra Farrellyho, který dosud se svým bratrem točil jen samé přiblblé béčkové komedie... (27.02.2019)