Green Book

Řidič slečny Daisy naruby. Milý, posmutnělě vtipný a nekonfliktní lidsky hřejivý snímek na vážné téma. Akorát neříkající nic, co by ostatní obdobně milé, posmutnělě vtipné a nekonfliktní lidsky hřejivé snímky již dávno neřekly s nemlich stejně milým, posmutnělě vtipným a nekonfliktním lidsky hřejivým gustem. Není to tuctové jen díky fungující dynamice ústředního dua; byť na Mortensena v "echt italském bezmála parodickém módu" si jeden musí značnou chvíli zvykat. (27.01.2019)

Nalézání Lessníka ryloudyt, ovšem s korektním apgrejdem dle nejnovějších sluníčkářských geopolitických trendů. V Nalézání učil velký bílý kulturní Šón driblujícího negra artikulovat a nepolámat moc pastelek při podepisování se. Světopořádek se ovšem za těch 19 let konečně dostal do nedemagogických kolejí multikulti štěstí, od zrušení otroctví se to tu ve skutečnosti začalo hemžit renesančními senegalskými vzdělanci a zanedlouho i 1. Římskokatolická a.s. bude nucena veřejně přiznat, že Ježíš byl jasný Afroizraelita a gej, načež vypukne na trhu barev – laků krize s ebenovou hnědí a fuchsiově růžovou na bederní roušky, protože při tom počtu pohádkových model k přestříkání to Balakryl nebude stíhat vyrábět. A tak nám nyní citlivý čokoládový homointelektuál konečně korektně kultivuje lopatisticky buranskou rasistickou bílou hubu, až jako obvykle převede Mekkárty Zázračného Štefana bez úrazu přes přechod a eben se slonovinou splynou v perfektní harmonii sdružených barev Benetonu. Každopádně, ač kýčovitě vykalkulovanou a s demagogicky prvoplánovým pohádkovým afrorasistickým podtextem, jedná se o veskrze příjemnou a místy i vtipnou záležitost, kde každou další přesně očekávánou rektobolnou scénu vyhlížíte s netrpělivostí otylé hospodyňky, až ji konečně zhasne kontrolka nahřívání na žehličce. Maršmelous Ali definitivně vyvrátil, že si Čokooskara za toporný štěk v Můnlajtu zasloužil jen proto, že překročil povolenou dávku pigmentu po hysterickém ječení xenofobní krávy Džády Pičr Kovářové, a je zde jednoduše naprosto skvělý a xežrání. To naopak mohutně přemejkapovaný a pouťově dobarvený dánský Čaroděj první kategorie, ač jinak velmi solidní herec, s tímhle partem šlápl do hovna, brutálně to nedával, přičemž s přiblblým akcentem, retardovanou gestikulací a urputným přehráváním vypadal, jako by se Funes snažil o Kmotra, a toho mafiánského ranaře spíše parodoval. A to je přitom v Holém údu nativních Italů skoro jako židů. Asi jim v tom ty jejich rasistické odbory zakázaly hrát. (28.01.2019)

„OČEKÁVÁTE, ŽE PRO VÁS BUDE PRÁCE PRO ČERNOCHA PROBLEMATICKÁ?...“ /// Italská komunita v N.Y., Bronx, čmoudi a USA šedesátejch let. Teda hlavně „rasistickej“ jih. Tam má totiž namířeno Dr. Don Shirley, na klavírní turné. A bodyguarda mu dělá Tony „Zobano“, obdařenej schopností potírat problémy. Sice čmoudy moc nemusí, ale potřebuje prachy… Ftipnej námět. Vůbec, toho vtipu, na to, jak je to vážný téma, je tady celkem dost. Mezi Mortensenem a Alim chemie funguje parádně, a dialogy mezi „vobyčejným“ Italem a inteligentním černochem vytvářejí podobnou náladu, jako třeba ty v Nedotknutelných, ke kterejm má film pocitově blíž, než k nějakejm Osobním strážcům. Navíc se mi líbí, ta idea, která platila už za Hitlera - chceš se pomstít rasistům? V něčem vynikni! (Taková rada pro cigány…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy inspirovaný skutečností. 2.) O existenci Zelený knihy jsem neměl tucha. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. (23.02.2019)

Skvělá road-movie, která v poslední třetině možná trochu zbytečně moc tlačí na city, ale na kvalitách jí to neubírá. Nenudil jsem se u toho ani chvíli a u některejch scén se i upřímně zasmál. Mahersala Ali toho svýho povýšenýho klavíristu zahrál skvěle a Viggo "Tonydržka" Mortensen je jako vždycky fenomenální. Překvapilo mě i jméno režiséra, od tvůrce komedií typu Blbý a blbější nebo Já, mé druhé já a Irena (byť mám ty snímky moc rád) bych něco takového nečekal. 90% (19.01.2019)

Rasismus je špatný, áno. Navzdory všemu, co se ve filmu "děje", mi celek připadal absolutně uneventful, pojmenovávám takto pro nemožnost najít adekvátní české slovo. Celý film plyne v jedné úrovni, nikde jsem se nedojala, nikde jsem se nezhrozila, nikde jsem nezadržela dech, nikde jsem nebyla ohromena silou hudby a vždycky jsem dokázala odhadnout, co se stane v další scéně a jak to všechno dopadne. Asi třikrát jsem se mírně zasmála, ale to je tak všechno. Jako příklad toho, jak strašně nemoderní, neosobitý a zbytečný mi film přišel bych uvedla scénku s pojídáním hot dogů. Jakože ano, teoreticky chápu, proč tam je, má pomoci představit a načrtnout Tonyho charakter a nastolit lehce zábavný tón filmu, ale je to natočeno nudně a bezkrevně a žádná další scéna ve zbytku filmu se k tomu neodkazuje. Kdyby tam nebyla, film bude úplně stejný, a reálně je tam nejspíš jenom proto, že Nick Vallelonga ji tam se zatlačením slzy přidal jako jednu ze svých vzpomínek na tátu. A kdybych si tady v profilu filmu nepřečetla, že se jedná o komedii, tak bych to sama asi nepoznala. (Viggovo pitvoření mě nechalo chladnou, Mahershala mi přišel zajímavější.) (02.03.2019)