Heavy Trip

Nestává se mi to často, ale dnes trochu bojuju s hodnocením. Nepřišlo mi to nějak zvlášť dobrý, drželo to pohromadě jaksi silou vůle, bylo to hodně přepjatý a na to, k jakým sáhli prostředkům, to zase nebylo až tak dobrý. Na druhou stranu mi to docela zvedlo náladu a bylo prima si uvědomit, že ti děsiví metalisti taky můžou být a často jsou úplně obyčejní, nesmělí, vyděšení kluci. Trochu mi to evokovalo nizozemský New Kids Turbo a New Kids Nitro, který mi sedly o maličko víc. (28.11.2019)

„Lepší pořádná sračka než věčná zácpa.” - Úvodní citace vystihuje mnohé... Takhle dobrou hudební komedii jsem snad nikdy neviděla. Vzhledem k tomu, že její tvůrci pocházejí z Finska, musela být zákonitě o vlasatých metalistech. Přiznávám se bez mučení, že jsem se fakt nasmála, i když občas to až zavánělo trapností. Pokud se ovšem zaměřím na ty nejlepší vtípky, tak jsem se úplně odrovnala třeba při focení promo fotky pomocí policejního radaru. Nebo kupříkladu zpěvákovo zvracení na pódiu byla taky dobrá vychytávka. Naprostou samozřejmostí pak zůstává hodně výživný soundtrack. (80%) (06.07.2022)

"What kind of music do you retards play?" "Symphonic Postapocalyptic ReinDeer-Grinding Christ-Abusing Extreme War Pagan Fennoscandian Metal!" Takhle jsem se nenasmál ani nepamatuju. Metalovou hudbu miluju a finský humor je mi nesmírně blízký, takže když se tyhle dva světy potkají, nemůže to dopadnout špatně. Některá slabší místa promíjím, spousta gagů a humorných situací mi to bohatě vynahradila. Film spíše pro lidi z metalové komunity, ostatní si to asi tak moc neužijí. (13.05.2019)

No, jako metalový fanoušek a účastník festivalů, kde se dělo, co ani nejde popsat (protože si to ani nikdo nepamatuje), jsem docela zklamán. Hudba zrovna není můj styl (ta uřvaná), ale k námětu by se hodila. Před cestou není film moc zajímavý a když už se hrdinové na cestu vydají, je to už jen bláznivě ujeté, ale ne moc vtipné (pár slušných momentů mi vykecal bratra, takže žádné překvapení). U dost fórků jsem si i říkal, že je mi až lehce trapně. bylo by fajn vidět film v jiném osazenstvu a v jiném opojnějším rozpoložení. Potom by se možná jedna hvězda dala přidat. (04.12.2019)

Nejčistší ugrofinský raindeer grinding blackmetal vyloudí jen drtička na soby! A pak už stačí, aby kluci nastartovali cirkulárky a tentokrát hustě mastňácky ořepovaný Neznámý vojín naladil pekelně nízké C na své rakovině hlasivek a dávivě k tomu zablil do kovové roury. Na světě je kultovní hit Řev porcovaného soba na cestě do sobího pekla (Hirveen poro on poron helvettiin matkalla) a kultovní film o tom, jak se čtyři Děti Bodomu vydaly ve jménu Satanleinena z finských vildlí udělat díru do Norska na slavný festival motorových pil Husqarna damnation, a v rakvi na hagusech tentokrát neměly lyže, nýbrž mrtvého bubeníka (Vikernes si to určitě koupí na Blúreji). Prostě svěží letní komedie Slunce, seno a Nabodnutá prdel, či chcete-li Svéráz národního Blackmetalu, která prostě musí potěšit každého vkusného nešosáckého renesančního filosofa se zálibou v procítěných melodických vokálech, vyluzovaných z hloubi obracejícího se žaludku do staccata rozbrušovačky, řezající ocelový nosník. Lyrika se trochu ztrácí, ale to je možná dobře, protože ugrofinský kov může být někdy fuckt úsměvně jazykolamný a plný koitů . (07.02.2019)