Heavy Trip

Festivalový crowd-pleaser se bezpečně drží prověřeného konceptu outsiderského zdokonalovacího melodramatu, zatímco s nadhledem a kupou přízemního, místy až lidového humoru nahlíží subkulturu mega-brutal-brekekeke metalu. Zarytí vyznavači metalu, kteří stále věří, že když si pustí nějakou desku pozpátku, vyvolají tím Belzebuba, sice budou svatokrádežním přístupem filmu pobouřeni, ale všem, kterým videoklipy s týpky ve warpaintu smutných klaunů přijdou spíše roztomilé či úsměvné, se budou bavit. 7/10 (12.07.2018)

Konečně zase něco, o čem můžu říct, že je totální filmařský úlet. A po dlouhé době opět v režii Finů, kteří když už se komediálně vyjádří, tak to za to prostě stojí. Černý humor střídá absurdní humor a celé to má v režii brutal death pagan folk black metalová banda kousek od Oulu, která hraje tak, jak kdyby je na zem seslal samotný Ódin, ale nikdo je ještě pořádně neslyšel hrát. Narážek je tu tuna, některé jsou popkulturní tak, že v tom metalovém prostředí trošku musíte být. Minimálně alespoň v rámci výběru muziky, která tvoří naprosto skvostný soundtrack Ale je tu i řada scén, které jsou univerzální a dokáží bavit i nemetalově laděného posluchače. Jen jsou trošku černější, než by bylo záhodno. Ale co naplat, to jsou prostě Finové. Ti, když něco dělají, tak to prostě dělají na krev a buď se to nepovede a nebo je to brutální hlína. A tady se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. (24.06.2019)

║Rozpočet EUR3milióny ($4milióny)║Tržby USA $10,153║Tržby Celosvetovo $22,000▐ Tak konečne poriadnu účelová bžunda, iná haluška a to ešte aj z fínska, takže nie sú len majstri na ľade ale aj na pódiu burácajúceho metálu. Neboja sa extrému, zájdu aj za premisu ale všetko to tu sedí, má miesto, sype to, kade tade padá, proste každú chvíľu to niečo trefné utrúsi a pobaví, Heavy metal zostava ako vyšitá. /90%/ (25.06.2019)

Svéráz národního detmetalu je možná nejfajnovější crazy komedie, co jsem viděl. Vyprávění (v nepokrytém klasickém schématu outsider a jeho kamarádi - milované děvče - konkurenční frajírek) dává nahlédnout, jak se asi mohly udát pradávné příběhy severské mythologie, což je také podporováno podivným bezčasím: Zdá se, že jsme víceméně v době vzniku filmu (jak také napovídá rok 2016 na náhrobku), leccos však poukazuje k dobám, v nichž všemožné detmetaly k chlapeckému dospívání na venkově neodmyslitelně patřily. Srov. kazety či pravěké mobily. Snad nějaká narážka na "modernost" severofinského venkova? (31.01.2020)

Hevi reissu a jeho hlavní postavy z kapely "Invalidní Rektum" tu zákonitě boduje, protože většina filmu se nese v u nás tolik oblíbeném duchu vytepleného a laskavě hřejivého humoru o příhodách milých malých obyčejných lidiček, ke kterým průměrný český divák ihned instinktivně pocítí sympatii, ježto je s nimi druhově spřízněný. Milí a roztomilí jsou vlastně i ojedinělí záporáci, takže diváctvo si může před svými bedýnkami doma v papučích spokojeně lebedit, chvilkově zbaveno každodenní existenciální úzkosti. Já se většinou trochu nudil a opravdu od srdce se zasmál jen jednou, a to při blicím sólu na koncertě ve finském vesnickém kulturáku. Jinak vcelku průměrný film s několika dobrými momenty, ale i se scénáristicky nepříliš využitým potenciálem. Pár drobných postřehů, které nevím jak zakomponovat do komentáře: Sympatická blondýna ve vedlejší roli mi připomínala mladší a hezčí verzi Kati Outinenové. Penál s umrlcem na stejdži mi připomněl Pythony vystupující s mrtvým kolegou Chapmanem v urně. Chvilkové slibné náznaky "kaurismäkiovské" absurdní poetiky v první půli jsou nemilosrdně přervány absurdní (až nablblou) fantasmagorií norského finále. Nakonec po delším rekapitulování malá rozpačitá třetí za muziku a za skvělou promofotku z rychlostní kamery. (04.04.2019)