Zabil jsem Einsteina, pánové...

Totálně otravný, nekonečně nudný a absolutně nevtipný blábol. Tohle Lipský posral na plné čáře. Katastrofální sračka, u které jsem dvakrát usnul. Nemám tušení, proč ten člověk vysazoval předepsané léky. Ta trapnost s těmi ženskými vousy mohla napadnout vyloženě jen totálního kokota. To byl opravdu vrchol nevkusu. Einstein mohla být neskutečně zajímavá postava. Netuším, zda měl Čepek přikázané ho zahrát takhle neskutečně nezajímavě. Opravdu odporný film, který měl být ve střižně rozstříhán a následně rituálně spálen. (07.08.2018)

"Zabil jsem Einsteina, pánové..." by vůbec nebyl špatný film, kdyby se scénáristé poněkud mírnili ve vytváření absurdností a o fous víc dbali o komediální a hereckou linku. Přesně to, co je tak silné na "Adéle", totiž svrchované komediální herectví všech zúčastněných v čele s pány Kopeckým a Hrušínským, v Einsteinovi poněkud chybí. Přitom herci rozhodně nehrají o mnoho hůř, ale jednoduše nemají tolik příležitostí své herectví rozvinout, neboť jim k tomu neustálá zběsilá "grotesková" akce zkrátka nedává mnoho příležitostí. Příběh je komplikovaný a nepřehledný, postav je v něm "jako na orloji", není zde žádný skutečný záporák a klaďas vlastně taky ne. Čepek jako Einstein je ovšem velmi slušný a Brejchová jako historička Gwen taktéž, zvláště v první polovině filmu, kde ještě není tolik zmíněné zběsilé akce a tvůrci si to tak nějak víc užívají. Samozřejmě je otázka, jak se na celkovém vyznění filmu podepsala ona blbá doba, panující po srpnu 1968, kdy rozhodně nebylo nikomu příliš do smíchu... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: sportovec, Radek99 (10.09.2006)

Opravdu zajímavá myšlenka, ze všechno, co se v budoucnosti děje může chudák Albert Einstein a nikoliv žena, nebo se snad mýlím? Objevuje se zde úžasná plejáda českých herců. To byl nádherný koncert. Ten jsem si užívala. Zvrat střídal zvrat. O humorné situace není nouze. Ta selfie tyč měla být patentovaná. Vždyť se tu poprvé objevila a ještě ke všemu v našem filmu. (10.09.2020)

Skvělé technické a technologické nápady plus mám pocit nikdy nijak dál nikde zpracovaná myšlenka, že i kdybychom se vrátili do minulosti, abychom změnili chod dějin, k ničemu to nebude, neb a/ o tom nikdo, ale fakt nikdo nebude vědět, že k nějaké změně došlo, za b/ místo hrůzy jednoho typu se objeví hrůza jiného typu a jede se dál. Ale film klopýtá příběhově, po přesunu do Prahy vlastně není o co hrát, a tak jen čekáme, kdy už konečně a jestli vůbec toho Einsteina zpacifikují, k čemuž vede úmorná a nijak vtipná cesta. (14.02.2019)

Kvůli Janě Brejchové bych taky cestoval časem a rozhodně bych ji nezabíjel. Ztřeštěná komedie chrlící na diváka jeden gag za druhým v bleskurychlém tempu. Přemýšlet nad paradoxy a jinými záludnostmi cestování v čase nemá příliš smysl. Oldřich Lipský si totiž sympaticky nehraje na fyzikálního génia Einsteinova formátu a chce jen a jen pobavit, což se mu daří na jedničku a komediechtivý divák musí být spokojen. Pro mou již vymírající generaci (nezakomplexovaných) dětí socialismu bude asi vždy nestárnoucí klasikou, jejíž nostalgická vůně se nedá ničím přebít. Čtyři a nikoliv jen z oné nostalgie, řehtal jsem se jako kůň. Viděno během Season Challenge tour 2015 (14.08.2015)