Něco je ve vzduchu

Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, ale díky silnému konci musím napálit i čtvrtou. Stroj času zabudovaný v autě pět let před Návratem do budoucnosti? A navíc v českém filmu? Jsem překvapen. Samozřejmě, že zpracování místy vázne, ale i tak se jedná o nadprůměrnou podívanou. Dlouhý se pohybuje na hranici mezi arogantním frajerem a sympaťákem, na Zlatu je pěkný pohled, Brodský si roli užívá a snaží se nevyčnívat, ovšem, kdo stojí za vyzdvihnutí je Ivan Mistrík v roli dědečka. Je charismatický projevem a především hlasem....prostě vynálezce, který vidí dál než jiní. Rovněž scénář drží pohromadě, nevytváří žádné časové paradoxy, naopak, vše do sebe zapadá v rámci jedné časové linie, někdy až možná zbytečně okatě ukázáno. A líbilo se mi i rozdělení ženského a mužského principu. Chlapi pohlížejí na cestování v čase logicky, a ani ne moc překvapeně, naopak, spíše s klidem (včetně postavy továrníka Halaška a postavy Josefa Somra), zatímco ženy reagují nelogicky a histericky. S tím souvisí i závěr, který sice není dořešen, ale odpověď je nasnadě. Manipulativní hysterka nebo logika mužského mozku a neporušení časové linie? (11.10.2014)

Film bezesporu pozoruhodný. Zaujala mě jistá ideová neukotvenost postavy, kterou hrál Dlouhý. Tak zaprvé, jeho zápaďácký vzhled, zejména ty černé brýle, to byl jasný atentát na kulturu. Za druhé, poněkud ironicky odpálkoval neodolatelnou Vašutovu nabídku na účast na brigádě a hlavně, skoro varoval třídního nepřítele před zaslouženou odplatou, které se mu na sladkém ostrově svobody ze strany vousatého proletariátu zajisté dostalo. Naopak naprosto unesen jsem byl z Mistrikového Einsteina, tohoto herce si okamžitě dávám do své topky, ačkoli jsem žádný jiný film s ním dosud neviděl. Ten jeho pohled, upřený do nekonečna, ten jeho klid, který z něj vyzařoval, něco jako z Putina. Člověk by mu ty zásadní objevy ve fyzice v pohodě uvěřil. Ovšem podobně jako Putin, asi i Mistrík klamal tělem, když tak čtu jeho biografii tady na stránkách. Jinak musím uznat, že ten konec se fakt nepovedl, scénárista si evidentně chtěl ušetřit práci. Takže ho neuhodla ani spolubydlící, která tvrdila, že se děda objeví v budoucnosti zestárlý a zešedivělý, ani já, který zastával pesimistické stanovisko, že se neobjeví, pouze se naplní ta prázdná urna. Nesmíme zapomenout ani Vašuta. Možná i někoho jiného než mě zaujal jeho poněkud zmatený výkon, jako by byl v šoku, jako kdyby nevěděl, čí je. Vrtalo mi to hlavou, pátral jsem po příčině, a důvod je nadmíru vzrušující: Vašut byl zvědavý na svou budoucnost, co bude dělat, až bude velký, a přenesl se během natáčení funkčním exemplářem stroje času třicet let dopředu. Mladý kluk jako on má přeci spoustu ideálů, chce být tu kosmonautem, tu kovbojem, tu popelářem... no a on si po návratu vyhledal ve slovníku slovo "prostata" a zjistil, že se rozhodně nejedná o typ kosmického paliva. (21.12.2013)

Zajímavá komedie o cestování časem. Překvapilo mě, že se hlavní hrdina před nikým netajil odkud je, a pozměnil tím i budoucnost. Petr Nárožný předvedl skvěle vidláka a také na 21-letou Adamovskou je opravdu skvostný pohled. K vidění jsou i tehdejší počítače, které zabíraly neuvěřitelné množství místa. (23.03.2008)

Nenápadná zapadlá sci-fi komedie, která si vystačí s minimem efektů. Teenagerská Zlata Adamovská cestuje v čase s Vladimírem Dlouhým, aby zjistila, co se stalo s jejím dědečkem v roce 1946! Už ten nápad láká, ale to není vše - místo scénáristických úlev obvyklých ve filmech o cestování časem zde mladý pár páchá jeden paradox za druhým, jemně rýpe do téma znárodnění a potravinových lístků, skoro jako by to tvůrci dělali naschvál a jestli si myslíte, že víte jak film dopadne, tak se pletete! Prostě nenáročné sci-fi s lehkým humorem a celkem fajn obsazením, Munzar si střihl netradičně odlehčenější roli tatínka, Dlouhý pobaví diskotékou a politickým vtípkem ("Osud je osud.") a ženy načerpají optimismus, až uvidí, že Zlata Adamovská je větší kočka starší než v pubertě. 3,5/5 (25.10.2009)

Kříženec Návratu do budoucnosti, Návštěvníků a Zítra vstanu a opařím se čajem. Se zdejšími přísnými hodnoceními se mi nechce souhlasit. Snímek je sice v mnohém naivní, ale pohromadě drží, k závěru sice tvůrci nějak nevědí, jak ho ukončit, ale obdivuju vůbec to, že vznikl. Scénář využívá nutných paradoxů při setkání v čase a vcelku je i o čem přemýšlet. Zlata Adamovská je jako hysterická dívka vstkutku na zabití, Vladimír Dlouhý hraje "jako v Arabele". Dávám 70%. (14.11.2011)