Grygar

Grygar môže rozprávať o čomkoľvek a dalo by sa ho počúvať hodiny. Je to hlavne jeho zásluha, že sa od dokumentu nedá odtrhnúť, ale pochváliť musím aj celý štáb a zvlášť scenáristu za výbornú skladbu tém na rozprávanie. Od Grygarovho detstva, vojny, študentských začiatkov až po vedeckú prácu a nezabudnuteľné Okná vesmíru dokorán. Dnes je okrem skúmania vesmíru aktívny aj v iných oblastiach, ako klub skeptikov Sisyfos, ktorý musí vyvracať všeobecne šírené bludy a že ich je časom stále viac. Určite potrebujeme viac ľudí ako je Grygar, aby prinášali osvetu a radosť z poznania. –––– „Jsme teprve na počátku nekonečného moře poznání, proč bys i ty nemohl nějakou kapkou přispět k rozřešení některé z těchto záhad?“ No tak jsem si říkal: Tak to je ono, to musím dělat. (22.03.2018)

Osoba Jiřího Grygara, neúnavného popularizátora vědy a kritického myšlení, si zasloužila poctivý celovečerní dokument už před dlouhým časem. Nakonec se toho museli trochu po partyzánsku chopit studenti, což je ale na druhou stranu svým způsobem příznačné. Mám zvláštní pocit jako bych čekal "něco víc" - jistěže by šlo všude jít víc do hloubky (a že Jiří Grygar by jistě dokázal obohatit diváka v nejednom ohledu), ale je třeba brát v potaz, co bylo původním záměrem tvůrců. Ti měli původně celkem omezený prostor, a dokázali alespoň "z rychlíku" přiblížit asi všechny rozměry života legendárního českého "skeptika", na čele samozřejmě s vylíčením poměrů, z jakých pochází, a které ho utvářely po osobnostní/charakterové stránce. Za mě spokojenost s výsledkem nemalá, ale trvám na tom, že Jiří Grygar by měl dostat větší životopisecký prostor. 80% (28.12.2018)

Neodzvěděl jsem se prakticky nic, co už bych o panu Grygarovi nevěděl. Hlavně mě tady ale vůbec nic nezaujalo, nepobavilo, je to těžká, třiaosmdesátiprocentní nuda. Ano, Jiřího Grygara široká veřejnost velebí za to, jak trpělivě se s námi lajky zas a znovu dělí o své vědomosti, jak nám zas a znovu ochotně zodpovídá naše více či méně stupidní dotazy. To tady zaznělo. Také profesor Grygar je ale jenom člověk. A jako takový se dopouští chyb, omylů, přešlapů. Film nezmínil jediný z nich. Je to nekritická hlásná trouba Grygarových předností, jeho inteligence, rozhledu, altruismu. Neříkám, že je to belzebub, ale uvítal bych alespoň náznak skepticismu k jeho osobě. Jistě se s ním lze setkat, filmaři si ale tu práci nedali. (10.08.2018)

Možná to byl úkol pro Herkula, natočit hold Jiřímu Grygarovi, ale tým v čele s Martinem Petráskem a Leošem Kyšou se jej zhostil na výbornou. Vznikl film, který diváka plynule seznamuje s košatým životem člověka takřka renesančního, vědce, popularizátora vědy a předního českého skeptika. V necelých devadesáti minutách asi nebylo možné každé z nahozených témat vyčerpat, ale jedno, doublethink věřícího astronoma a astrofyzika, vyčerpáno být mělo, už jenom s ohledem na činnost Jiřího Grygara ve spolku Sisyfos. Možná by to pomohlo utlumit vzteklé štěkání a zavilé vytí nejrůznějších esoteriků, biomatek a lesan, alternativců, antivaxerů a plochozemců, kteří všichni, nemaje jiných argumentů, vrhají se vztekle na křesťanství této ikony skepticismu. PS: Maně mne poškádlila myšlenka, jak asi by tento film pojal jiný dokumentarista, třeba takový Viliam Poltikovič... :-D (24.03.2018)

V šedi komunistických blbin byly Okna vesmíru dokořán v osmdesátých letech minulého století velkým osvěžením. Milovala to celá republika Československá. Hlavní zásluhu na tom měl Jiří Grygar, který velmi srozumitelnou formou vysvětloval naprostým laikům záhady vesmíru. Dokument to není špatný a vystihuje zhruba celou osobnost známého vědce. Některé informace však byly příliš detailní na úkor důležitějších informací. I tak film stojí za zhlédnutí a velmi rád jsem si poslechnul mručení spolku Sisyfos. (17.02.2019)