Tajemství hradu v Karpatech

Dnes již kultovní scifi komedie (parodie) Oldřicha Lipského mi zvedne náladu vždy, když si ji pustím, nebo jí dávají v televizi. Především pak skvělá a srandovní mluva + z ní vyvozující hlášky. Nesmím však opomenout ani výborné herecké výkony většiny zúčastněných, nebo na tehdejší dobu propracovaný scénář. Nudit se u toho snad ani nedá, ale najde se zde několik slabších pasáží, které mi nedovolí dát plné hodnocení. Víc už toho asi není potřeba psát, protože vše podstatné a vystihující je už v komentářích pode mnou, takže bych se jen zbytečně opakoval. (07.03.2015)

Hrabě Teleke z Tölökö sedí na své pérdely ve Vyšných Vlkodlakách kde jeden generál bitvu presrál ale dobre sa vyspál,na Čórtově hradu strašá hrabě Gorc z Gorců,který hraběti unesl milenku. Tölökö z Teleke se tedy se svým sluhou Ignácem a lesním andjuktem Viljou vydají ji zachránit.Lepší než Adéla a Limonádník že ano Orfaniku.A teď si půjdu ohřát párek! A pak si někoho zapíchnu basou. (09.03.2003)

Oldřich Lipský svým Tajemstvím vysekl přenádhernou poctu všem Julesům Vernům a jim podobným. Vše až z dětinským zápalem dohnal ke krajnosti a má bránice doteď rezonuje pod návaly hurónského smíchu. Velice rád se nechám pozvat na hrad, kde "strašáá", obzvláště pokud je to s tak milou společností, jakou je právě gentlemanský Dočolomanský a jeho troubovitý společník Jan Hartl. Ostatně poté ani tatíček nic nenamítal... (17.10.2007)

Lipského vrcholný Brdečka, jehož nadpřirozený cit pro jakoukoli parodovanou látku opěvuji všude možně. Císař Brdečka!, jehož (a Lipského) monumentální Limonádový Joe se - když jste geniální jako on - mohl dělat snadno, protože se koneckonců odehrává v jednom jasně definovaném žánru a světě, do nějž určité propriety nezbytně patří. Adéla si zase vystačí spojením brakové literatury a jejího newyorského superdetektiva s provinční Prahou líbezného c. k. věku. Ne tak Tajemství hradu v Karpatech, operní verneovský sci-fi etno horror, který neoperuje prostě jen v daném žánru nebo v rámci jednoho omezeného prostředí, nýbrž se věnuje několika různým segmentům evropské civilizace 19. století, jež pomocí parodie klasika jistého typu soudobého dobrodružného románu zvěčňuje v půvabných žánrových obrázcích (proto také karpatští domorodci nemohou být "civilnější"), které navíc obohacuje precizními nadbytečnými (ale zcela patřičnými) detaily. A protože Lipský projevil nemenší um (jako vždy s Brdečkou, jako však ne vždy u jiných filmů), vznikl filmový opus, který pravděpodobně nikdy nebude překonán. A mimochodem začetli jste se někdy v posledních letech do libovolného Verneova textu v klasických českých překladech? Parodie sama o sobě, ne? A ještě mimochodem vsadím boty, že toho Švankmajera sem přitáhl právě Brdečka. A za příklad toho, že Tajemství hradu v Karpatech není jen prostou parodií, posloužiž nám Homér. (Ostatně, genialita je v detailu - B+L se nespokojí s dědovým přednesem samotným, oni ještě přijdou na to, že poslední slovo za něj musí doříci někdo jiný - tudíž jde o věrně tradovaný, stokrát jednostejně slyšený slovesný útvar.) (10.09.2016)

"Čórtův hrád! Tam strašá! JOJ, tam s-t-r-a-š-á!" Geniální komedie, která pokaždé dokonale ukojí mojí zálibu v obskurnosti. Přiznám se, že Tóma Hluchoněmec je pro mě srdcová postava, nejlepší padoušský sidekick všech dob! To jeho sofistikované špehovací zařízení a naprosto neodolatelný způsob přesunu po lese ve mě vzbudí záchvaty smíchu, jen co si na něj vzpomenu - ani ho nemusím vidět. Když připočtu ještě nadměrnou porci nesmrtelných vejšplechtů a závěrečné dramatické vyvrcholení, vychází mi jeden z nejzábavnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Lipský byl neskutečnej frajer! (27.07.2009)